Druhý je den

Druhý je den
Stanislav Strmiska


Je již sedmý den po úplňku, a přesto na kostelní věži spí ještě poslední pták s hlavou schovanou pod křídlem. Je však možné, že nespí, poněvadž není na první pohled zřejmé, jestli mu stále tluče srdce.

Po poměrně kvalitně opracované žulové dlažební kostce na místním náměstí, honosícím se jménem téměř významného místního rodáka, zbyla v silném kontrastu k ostatním pečlivě seskládaným dlažebním kostkám v okolí pouze průměrně neúhledná černá díra.

U vily s fasádou provedenou v pryskyřicově naoranžovělé povlávaly bílé květy přerostlých tulipánů ve větru, který jen tak mimovolně čechral kadeře jakéhosi nezralého chlapce prohánějícího se na něžně vrzající koloběžce.

Heřman Mayer započal svůj den šálkem hořce kořeněného černobílého čaje.

Pán v příliš vysokém cylindru si zakoupil noviny, načež se z nich jal skládat roztodivné origami a vesele je rozdával kolemjdoucím, kteří se podivovali nad pánovou nezvykle vysokou pokrývkou hlavy. Vzápětí však cylindr z hlavy sňal a obnažil tak svoji neobyčejně pečlivě vyleštěnou pleš. Poté veselým krokem odcházeli a prozpěvovali si posmutnělé písně, jako výraz úcty nad zručností pána s blýskavou pleší.

Osiřelou vdovu, mnohdy spící až do pozdních dopoledních hodin probudilo toho dne podivné a nepříliš příjemné vrzání. Než však pomalu a opatrně přiskočila k oknu, byl již chlapec na koloběžce dávno pryč a tudíž jej ani koutkem oka nezahlédla. Proto mu pouze zamávala, oblekla se do záclony s řídkým vzorem, a ačkoli měla nadmíru ráda modrozelenou barvu, odebrala se do jídelny, kde vstřebala hned několik prudce smažených koblih plněných brokolicovomrkvovým pyré.

Malý tupý pejsek metal kozelce přímo pod okny amatérského artisty, který od něj okoukával styl a za pomocí složitého kladkostroje trénoval později tyto cviky ve své koupelně, která byla tomuto jeho hobby účelně uzpůsobena, vana napuštěna měkkou vodou a košaté mandarinkovníky čerstvě zality poctivě slazenou kávou.

Heřman Mayer, vzácný nekuřák, vytáhl ze svého pohliníkovaného pouzdra na cigarety věrnou kopii relativně malého nafukovacího člunu a vyzval svoji snad snoubenku k romantické projížďce městskou kašnou. Byla tím náramně potěšena a náhle dostala chuť uronit něco panenských slz, z čehož měl Heřman Mayer přenáramnou radost a počal radostně vyskakovat dobrých jedenáct centimetrů téměř dvanácticentimetrovými jásavými výskoky.

Pan továrník, předseda spolku pro boj s obtížným hmyzem a dobrovolný dárce meruňkové dřeně v jedné osobě, smočil husí brk v silném vývaru z chroustích zadečků, jímž nahrazoval zbytečně levný inkoust, a do notýsku v krokodýlí kůži provedl čtyři další čárky u položky MOUCHY a šest u položky KOMÁŘI, přičemž se vydatně těšil na následující Vánoce, kdy s nepravidelnou pravidelností provádí dokonalou sumarizaci obtížného hmyzu, jehož za poslední rok připravil výhradně humánním způsobem o život, aby výsledky zapsal úhledným škrabopisem do přepečlivě předpřipravených kolonek, kteréžto vždy upjatě rýsuje dle mahagonového pravítka, rodinné památky se zlatotiskovými čísly, jež se vyznačuje nezanedbatelnou nepřesností mezi šestým a osmým centimetrem a drobným zubem u centimetru jedenáctého, památce na onen nešťastný pád, kdy pravítko s jednoduchou elegancí padlo přímo na vždy důsledně broušenou požární sekeru, jichž jsou v domě plné dva tucty a slouží převážně k usmrcování odporně obtížného hmyzu, což provádí letitou praxí k dokonalosti přivedeným způsobem, kdy se svým zrakem, vydatně podpořeným mnohadioptrickými skly jeho mnohdy elegantně nepadnoucích brýlí, zaměří na danou oběť a přesným přemistrným sekem jí často oddělí hlavu od těla. Slunéčka sedmitečná jsou vedena v kolonce NEHODY.

Místní kostelní varhaník (nějaký Bach) stál už od rána celé odpoledne na jedné noze a netrpělivě očekával příjezd červené drezíny, která troubívá ledabyle naladěnými houkačkami (jedna z nich pravidelně troubí C, kdežto druhá něco kolem necelého čtvrt tónu podladěného Ais v závislosti na atmosférickém tlaku a suchosti vzduchu), což jej dohání mnohdy až k šílenosti. Ovšem dnes je již sedmý den po úplňku a v takových případech pak drezína vzácně nepřijíždí. Zklamaně odcházeje z nádraží podaroval houskou ušlého pocestného, jenž již několik let sedí na čerstvě natřené lavičce uprostřed obyčejně tak rušné výhybky. Ušlý pocestný bez dalšího otálení rozdělil housku napůl. První polovinu nadrobil okolozevlujícím ptákům. Druhou polovinu namazal vybranou belgickou paštikou z holandských kachních jater s excelentně vyváženou příchutí rozmarýnu, tymiánu a drcených semínek přezrálého durmanu. Třetí polovinu okatě schoval na horší časy, přičemž čtvrtou a pátou ukryl zatím nikým nezkoušeným eskamotérským trikem pod klobouk, který rozhodně nikdy neodkládá, s čímž pravidelně mívá největší problém právě místní kadeřník, proto se ze zásady nechává stříhat jinde.

Nevrlý starý pán rozsypal po koberci v dětském pokoji hnědý třtinový cukr do nesmysluplných obrazců. Poté však přišla jeho téměř prastará teta živící se výhradně produkcí fretčího mléka a označila je za smysluprosté.

Částečně viditelný brutální vrah vešel pololehkým krokem do místní hospody, zdobené kombinací jeskynních maleb a brokátových tapet, kde štamgasti krutě žertovali na jeho účet. Bezvýhradně se k nim přidal a počkal, až si ho povšimnou.

Osiřelá vdova neopatrně vytrhla několik per z ocasu vycpaného křížence páva a sýkory koňadry a počala jimi velmi opatrně se skrytou nechutí oprašovat hrubý hvězdný prach, poněvadž se velice dobře usazoval na stropech jejího domu, zdobeného neumně namalovanou kopií Slovanské epopeje, jež byla provedena pouze v odstínech zelených a modrých barev.

Něžné vrzání koloběžky téměř nečekaně a zcela ustalo. Tuto explicitní skutečnost zaznamenal pouze amatérský artista, opičící se právě v koupelně s výhledem na náměstí po malém tupém pejsku. Shledal trik onoho chlapce trefně doplňujícím jeho precizně vypracovanou artistickou sestavu a neprodleně se jal jej bez jakýchkoliv úprav vyzkoušet. Ze starého fialového prádelníku vytáhl prostou náhodou věrnou kopii oné koloběžky z tvrdého papíru. Poté uprostřed koupelny, účelně uzpůsobené k provozování jeho přemilého hobby, vytvořil za pomoci zubní vrtačky a sady dezertních vidliček identickou kopii černé díry, která spontánně vznikla poté, co jednu z pečlivě zasazených dlažebních kostek na náměstí odcizil neznámý a navýsost drzý zloděj s přispěním tentokráte pouze lehce přidrzlého vandala s dřevěným okem, a za vydatné pomoci svého papouška rodu neofém (tyrkysové mutace) naučil koloběžku autenticky něžně vrzat. Poté se rozjel už z předzahrádky, když ještě předtím odstranil z cesty volně loženou nástrahu na veškeré druhy papouškožroutů a provedl elegantní salto s jedním a půl obratu a s využitím koloběžky přesně dle stylu onoho chlapce, i s velmi působivým závěrečným zlomením si vazu.

Pan továrník, předseda spolku pro boj s obtížným hmyzem a dobrovolný dárce meruňkové dřeně v jedné osobě, měl Heřmana Mayera pramálo v lásce, ale poněvadž projevil neutuchající zájem o jeho dceru, podaroval jej švestkou. Načež Heřman Mayer z ledabyle přišité náprsní kapsy vytáhl neloupaný koňský salám a s veselou myslí se odpovědně nasytil. Po chvíli však pojal podezření, že jeho snad snoubenka má dřevěnou nohu. Proto se předzásobil přiměřeným množství pěnového polystyrenu a po několikaletém naléhání nevlastního strýce jeho přirozeně adoptovaného bratra odjel do determálních lázní.

Nyní již zase o něco více částečně viditelný brutální vrah si nechal místním hospodským v překrásné damaškové sukni namíchat svůj pramálo neoblíbený koktejl dle starodávné receptury. Ta je již několik staletí pečlivě zapomenuta. Byl však ochoten platit i zvýšenou taxu, ovšem trval na tom, že do výsledného nápoje bude přísně vetknuto brčko výhradně žluté barvy. S neobyčejným výsledkem byl zjevně navýsost spokojen a zcela v duchu očekávání po opatrném požití prvního doušku na nějaký čas omdlel.

Paní továrníková již od raného odpoledne neumně chystala nevěru, byla však včas prokouknuta, což se panu továrníkovi, předsedovi spolku pro boj s obtížným hmyzem a dobrovolnému dárci meruňkové dřeně v jedné osobě, skvěle hodilo a se slovy: ODCHÁZÍM ZEMŘÍT, odešel žít.

Osiřelá vdova opatrně rozsvítila lampu se stínítkem z nebohého netopýra a ve světle už na nebožtíka nevzpomínala, nýbrž přemýšlela, proč nemůže ani teď v tuto lehce pokročilou hodinu usnout; ovšem ani dnes nedospěla k uspokojivému výsledku. Proto lampu opět opatrně zhasnula a raději okamžitě usnula.

Je již sedmý den po úplňku a na kostelní věži zbyl pouze prach rozdmýchaný křídly ptáků a neostrá stopa v usazené špíně.