Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nakazil jsem se AIDS

02. 11. 2001
0
0
532

Nemám možnost o tom s kýmkoliv mluvit tak to prosím berte to třeba jako moji zpověď... Je to jen takový úlomek, střípek...

Dnes ráno jsem se probudil, vlastně je to zázrak že jsem se zase probudil... Koukám  ještě vleže na počárkovanou zeď vedle postele a nehtem začnu rýpat další čárku, tahle je třistašedesátá. "Skoro výročí", zamumlám si pro sebe. Dneska je mě fajn, ale včera to bylo horší, to jsem nemohl ani přemýšlet, jen jsem se zmítal v jakési agónii na na pohraničí bolesti a šílenství. Ležel bych nejraděj dál, tedy spíš moje mysl by nejraděj ležela dál bez hnutí. Takhle bych ale chcíp. Chcíp, chcíp... to slovo používám v poslední době často, když si ho opakujete pořád dokola tak nezní špatně, zní to jako štěbetání ptáků a je to lepší než říkat ZEMŘÍT v jakýmkoliv tvaru a líp se dokonce i skloňuje. Kolikrát jsem ho slyšel, slýchával jsem ho od jiných, a teď, když je ticho - jako bych je slyšel neustále dokola za zvuků bubnů. ZEM-ŘÍT, ZEM-ŘÍT, ZEM-ŘÍT... Dá se celkem snadno ignorovat jak jsem zjistil, třeba když se koukám na bednu nebo kecám sám se sebou, to pak chodím z pokoje do pokoje a kecám podle jiných asi blbosti. No co? Krásná příležitost jak si ukrátit dlouhou chvíli. Dá se tak zabít hodina, někdy i dvě. Trošku by to tu chtělo uklidit, napadne mě když se šourám do koupelny, můj táta by řekl, že tady mám bordel jako v tanku. Ale já už nemám tátu... nebo spíš táta už nemá mě... a máma, brácha i ségra mě taky nemají......Zpropadený kašel, když mě chytne tak mám pocit že už nepřestane.
V koupelně mě vypadl zub, ani to nebolelo. Představte si to! Mlíčňák ještě v třiadvaceti letech! Moje bosý nohy pleskají o podlahu, podlahu tohoto domu.. Je obrovský - nedokážete si představit jak je obrovský a nedokážete si představit jak ironicky to říkám. Na zrcadle mám rudou rtěnkou namalovanou smějící se pusu, nos a oči - to jen tak pro vylepšení nálady - někdy jsem slyšel že smích je nejlepší lékař tak pravidelně chodím do koupelny za lékařem ale jeho diagnóza je pořád stejná nebo horší. Nic se neděje, čas se zastavil a projevuje se nestálost času. Jsem svým způsobem cestovatel časem, všichni kolem mě utíkají a já stojím, setrvávám uváznut ve svém imunitním systému.
Jeanette
10. 04. 2002
Dát tip
!

alina
03. 11. 2001
Dát tip

Petulka
02. 11. 2001
Dát tip
Jestli to píšeš z vlastní zkušenosti, tedy o sobě, tak chápu-ztrácíš smysl života, ale kolik lidí žije ještě s většími trápeními... Nemyslím že by se měl život zahazovat, byť v takovém stadiu. Ve 23 letech se ti otevírá ještě dost cest...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru