Noc a Den

Unavená mysl všedních dnů

často nad duchem vítězí.

Někdy slzy zem zkrápějí,

a krev do srce vhánějí.

Dlouho již trvá chmurná noc,

kde ani hvězdy nezáří.

Po noci však je slunný den,

který cestu znovu přináší.

Mít tak lucernu malou,

na ruce zavěšenou.

Světlo z ní pronikavé,

z dálky jasné, viditelné.

V zemi malé a vzdálené

s myšlenkami pro tebe.

Řád snažím se jim dát,

nemuset se skrytého bát.

V srdci hluboko Tě mám,

a pocity tvé snad znám.

Však vyznat se v nich,

nedokáže učený mnich.

Snad světlo dne myšlenku osvítí...