O hvězdách

O hvězdách

Dnes v noci, zase z nebe se snáší - jako stříbřitý sníh - z andělských
křídel prach.
Ač nelze spatřit ho, tak neměj strach - zavři oči a jen na duši ho vnímej.
A nevěř pohádkám, že měsíc je jen mrtvý Země brach.
Zasni se na chvilku, s větrem si hrej.
Pozorně poslouchej, příběh o noční obloze, o hvězdách.

Posloucháš napjatě, dušičko?! Vážně mě vnímáš?
To co teď povím ti, není lží. Ani slov zlatá fůra.
Tajemství co povím ti, byl jsem naučen,
Za to, že křehký život byl mnou ušetřen, pošeptala mi ho noční můra.

Jako tisíce světlušek, hrdých jak dávní korzáři,
visí si na nebi a k radosti rozzáří,
každého kluka, který láskou se lká,
když tajně s děvčetem schází se,
když pod nimi hladí se po tvářích.

Miriády vlnek v závoji měsíce,
tančí mazurku a v rytmu vlní se.
Vyprávě rybkám do jejich podvodních loží,
jak komety hvozdem svým, v nebeských pohádkách slouží -
andělům dušičko. Hvězdám...
A nekonečnu ztišených duší.

Vítr, nejlepší skladatel a dirigent,
pobízí lány trav a větvoví stromů,
A celého nočního světa regiment,
Šeptem zpívá, na hvězdy dívá se vzhůru.
Epitaf veselý, bez slunce (to je v posteli),
někdy nahlas, někdy tenounce
píseň překrásnou bez konce.

Stůj chvilinku dušičko, všimni si těch pěvců pluků,
vydechni na chvilku a i ty nech se tou písní svést.
Pohlédni na oblohu, na koncert beze zvuků
V myškenkách tanči si, i ty nech větrem se vést.

Jednoho dne zjistí každý, že je starý,
jednoho dne každý znás bude nemocen,
to jen hvězdy mají jas stálý
to jen ony přežijí nás, svět, i soudný den.