Hrdina

Další syn chtěl by jít do války.
Bojovat za svou vlast.
Ten kluk se nechá naverbovat do dálky.
Už nebaví ho láska, život, chlast.

Chce být slavný válečník,
Čest a slávu po tunách brát.
Nepřátel šavlí ostrou kosit,
Za vlast do těl kulky jim prát.

Ale co jeho matka, prostá žena?
Milující osoba, co blázna porodila.
Ten kluk myslí si, že život lidský cenu nemá,
Hlavně že mu jeho milá, za hlavu mrtvou srdce přislíbila.

To že pláče prý jen sentiment!
Pláčou pro své syny i jiné ženy.
Vždyť na syna čeká regiment,
A nic krásnějšího přec už není.

To vše stalo se už rok zpět,
Od té doby narost na růžích nový květ,
Z tisíce vojáků vrátilo se jich pět,
Ostatní propadli v zeď!

Pět! Ale z pěti jen 2 živí.
Přišla uvítat je jen spodina.
Vzadu na korbě mezi hnojem leží,
Národa našeho hrdina.

Tisíc matek i ta jeho s nimi,
Přemýšlí, co se stalo s jejich syny.
Zda nepřítel svými činy,
Zabil je. Anebo miny?

Tak takhle vzniká vlastenec!
Takhle stává se z něj hrdina.
Jediné co zanechal,
Je hrob a matka plačící pro syna.