Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMost
25. 06. 2010
0
3
308
Autor
miska68
Procházím ulicí, nocí se potloukám,
sem tam zahledím se do okna.
Za minulostí jen smutně koukám,
má tvář slzy promokla.
Jdu stále před sebe, hledám klid,
až uchvátí mě most,
Mou siluetu ozáří měsíční svit,
A tiché hlasy šeptají:“ tak už skoč!“,
Přelezu zábradlí, nakloním se dolů,
Pod mnou propast hluboká.
Vidím věžičky vrcholů,
šance že má bolest skončí je vysoká.
Co se bude dít, až mě ležet objeví?
Až zjistí, co se stalo?
Že mé tělo známky života nejeví,
že ke změně stačilo tak málo...
3 názory
u takovejch děl (i když bejvaj dost často jen fabulacema), si řikam, že vlastně správný používat přestárlej frazém - spáchat sebevraždu; ne odejít z života či podobný eufemistický pindy...
je to hrozně napsaný, přijde mi, jakobys ani nemohla bejt češka, jakobys byla třeba němka a učila se slovosled, větnou stavbu a vůbec, hra s jazykem, rytmem, zvukem ti vůbec nic neříká, alespoň tedy né v tomhle kousku
je to dost toporné, až bych předpokládala, že si tu z lidí děláš prdel a psát ve skutečnosti umíš, nevěřím ani cukrářce ani gramatickým chybám u Anděla
"tvář slzy promokla",
"Jdu stále před sebe",
"uchvátí mě most"
Dyk říkám, že ta holka je surrealistka - a navíc schizoidní, zřejmě:
"A tiché hlasy šeptají:“ tak už skoč!“"
:o)