Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Intermezzo I.

26. 06. 2010
0
0
203

Martin zavřel noviny. „Je tam něco zajímavého zeptal se ho otec. „Kraviny. V tomhle městě se snad nic neděje. Podívej se na hlavní zprávy dne: Neznámý vyndal pošlapal v městském parku růže, Okresní soud odsoudil mladíka za sex z nezletilou, Muž spáchal sebevraždu v motelu,“ přečetl Martin novinové nadpisy.

„A co ti na tom všem přijde tak strašně nezajímavé?“ zeptal se ho znovu otec. „Co asi. Koho asi tak zajímá, že někdo v parku pošlapal růže. Víš, nezlob se na mě, ale v pražskejch novinách by si pošlapanejch růží ani nevšimli,“ odvětil Martin nepříjemně.

Otec se na chvíli zamyslel. Jeho pohled bloudil po pokoji spolu s mouchou, která přelétala po pokoji.

„Ty by ses odsud chtěl odstěhovat do většího města?“ zeptal se nakonec. Martin obrátil oči v sloup: „Hlavně to ne, prosím tě už žádný stěhování. Tady jsou alespoň docela v pohodě lidi. Jenom trochu té dramatičnosti by tomuhle městu neuškodilo.“

Otec se konečně usmál: „Dramatičnosti? Tobě se taky furt něco nelíbí. Beztak nechceš, aby o těch růžích psali jenom proto, že to udělal někdo s tvých kamarádů.“

Martin se ušklíbl: „No to jo. Zrovna oni budou šlapat po růžích. Kdyby se psalo, že je neznámý vandal vytrhal tak bych věděl, že to byl Lukáš, když zrovna neměl čas si dopředu nachystat nějaké to romantické gesto.“

            „Až tak?“ smál se znovu jeho otec „A kdo je zavřenej za ten sex s nezletilou? To ti taky nepřijde jako nějaký děj?“ Martin zakroutil hlavou: „Ne, fakt nepřijde. A ani to jméno tu nepíšou.“ Otec si znovu rýpl: „A z tvých přátel to tentokráte nikdo nebyl?“

Martin pokrčil rameny: „Co já vím? Ještě mi nikdo dopis z cely neposílal. Ale tak třeba se ještě Kryštof ozve. U něj by mě to snad ani nepřekvapilo.“

            „A sebevrah je kdo?“ poslední otcův dotaz. Martin vypadal, že tahle otázka se ho vážně dotkla: „Promiň, ale já se s debilama nebavím. Nikdo z mých přátel by si na život nesáhl. To vím jistě!“

            Martin ještě jednou sjel otce nepříjemným pohledem, zvedl se od stolu a zamířil do pokoje. Takové debilní otázky, proč zrovna on by se měl kamarádit s magorem, který si jen tak sáhne na život?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru