Bez dechu

 

Rozbitým oknem sleduji den

rozbitým sklem

kapkami vzduchu

bez dechu

 

uprostřed dnů

rozsvítím lampu

rozříznu cibuli

plním své útroby

nenasytný, bez dechu

 

počítám hodiny

než budík dotiká

a pak jsem bez dechu

 

plný života

a prázdná skříňka těla zároveň

než se znovu nadechnu

 

 

Letní přemítání

 

Vzdálenosti se zkracují

a proto můžu

                 sedět uprostřed indických Himalájí

a na košili mi sedí motýl

a na trávníku u jezera se povalují

                 Britové a Japonci se svými nosiči

 

a za nima u stráně

se usadili čechoslováci,

kteří jsou ze dvou různých republik

a přesto shodně

odpovídají: „We are from Czechoslovakia“

 

a po levé ruce štíty velehor

co vypadají jako Tatry

a jsou třikrát vyšší než Tatry

 

a po mé pravici je modré ledovcové jezero

u jehož břehu to vypadá

jako u Máchova jezera –

- poskakující polonahé děti

 

a nosiči, když jim skončí šichta u rozmazlených Britů

přisednou k nám do trávy

a společně zakouříme jejich levné beedisky

 

a na střeše jedné restaurace

poznávám

že toto je to místo kam se dá zmizet

- kolem sedí osobnosti nasáklé

hašišem, úsměvem a svobodou

 

a je příjemná indická noc

tma, vlhko

a vysoko nad námi

svítí v horách dům

 

a s radostí nasáváme

staré dobré Beatles –

- naše jediné spojení se starým kontinentem

za posledních čtrnáct dní

šklebíme se radostí

a přejídáme se místníma pochoutkama

 

a přichází i odvrácená strana ráje

když se přibelhá pes

s roztrženým bokem

z něhož mu koukají zbytky střev

 

a moucha zápasí se zrnkem cukru

                  welcome

 

a cestou, do hotýlku, do pokoje

s psychadelickými kresbami všude na stěnách,

slintám nad Hermanem Hessem

ve výkladní skříni místního bookshopu

zdravím se s lidma z naší ulice

a dávám si poslední čaj

 

 

Výprodej dnů I.

 

Uprostřed dne zakopl o kořen

bludný kořen

kořen poznání, závratí

údivu a strachu z kořene věci

 

Uprostřed žití zakopl o obyčejný den

kořen všeho světa

den výročí, bez fáborků

den radosti z deště

 

Uprostřed toho „zla“ deště

mokrého těla

a šatů těch věcí

co jsou nám vším namísto deště

 

Uprostřed dnů co znamenají jistotu

než překročíte hranici

a zavzlykáte: „Znám své dny,

ale neznám den, den, den, den…“

 

Uprostřed  dnů otřete si pot

a z čehopak je ?

ze dnů ?

ze dne?

 

 

II.

 

V nádražní hale

se odrážejí hlasy

od stěny ke stěně

z místnosti do místnosti

 

 

v rozlehlé nádražní hale

jsi si nechal ostříhat své kadeře

a každý teď hladí tvoji novou hlavu

A volají: „Jé, jéjej…“

 

v nádražní hale je skoro prázdno

brouzdá se tu jen pár osudů

 

v nádražní hale hrají stejnou píseň

jako tehdy ve Vashistu

jen vlasy tu leží na zemi

 

v nádražní hale do oken bije déšť

 

v nádražní hale sedí dívka

s tváří náctileté

a rukama čtyřicetileté děvky

 

v nádražní hale visí na zdi starý telefon

v nádražní hale

                v pět hodin zavřeli holičství

a my jsme odešli.

 

 

Nevyhnutelná setkání

 

Siddhárta duše mučená

po tisících let

v úplně jiném baru

duše mučená

se snaží své roztříštění

svoji několika násobnou schizofrenii

vztáhnout na jenom jediné

uvědomit si své já

ještě při koloběhu života.

 

Je to však možné takto ?

Uprostřed tohoto života ?

Uprostřed tohoto světa ?

V tomhle baru ?

Kde barmanka, jindy veselá

dnes zničená „krekem“.

 

Snad právě proto

pro bolesti, když je vidět chci

můžu chtít vidět i vlastní Já

své vlastní Já

své vlastní herectví

jež prohlubuje utrpení,

 

proboha nemyslete si – nejde o slova

najděte si každý svůj význam

a svou realitu.

 

Pavoučí síť je jednoduchá

jde jen o čas – náhodu

je to jak se změnou

 

s odchýlením se od svého herectví –

- podivná shoda okolností

po tisíci letech – jednou to přijít muselo.

 

Žijeme v koloběhu

a jednou se nám to vrátí

jako sen proměněný ve skutečnost.

Vivat

Amen

Shit

Jsou to jen slova

uprostřed situací

 

„Hurá život“ –

 

- jak často si to řekneme

jak často se zastavíme

a řekneme: „Hurá život“.

 

 

Na „okraj“

 

Za čím se to sakra ženeme,

když dokážeme přehlížet věci

jako je současná situace v Čečně.

Zastavte se sakra,

opusťte alespoň na chvíli

stereotyp všedního dne.

Na ulici se ozvala rána

a se mnou to cuklo.

To proto, že jsem před malou chvílí

dočetl rozhovor s Jaromírem Štětinou

o tisících výbuchů v Grozném,

které tam v prosinci slýchával.

Ale toto nebyla ani raketa ani granát

jen zábavná pyrotechnika.

To proto, že nejsme v Čečně.

Jsme v Čechách a tady

žádná válka není.

Poctivě se věnujeme svým

zaměstnáním a rodinám.

Problém shánění potravy pro naše děti

se scvrkl na téma: „Jak nejlevněji

koupit nejzdravější jogurt.

---