Nadílka

Pánbíček na hajzlu,

těžké má bytí,

furt musí řešit

to lidské žití.

Ty kurvy nevděčný,

dárky by chtěli,

než kostel v neděli

radši lízt na slečny.

Ježíšku, naděl mi autíčko!

Zlobil jsem,

ale jen maličko.

Pánbíček uslyšel,

anděla poslal,

do tašky lísteček

pěkně nachystal.

Vykopli anděla z nebeské brány,

On si zas užíval božského sraní.

Anděl se nasral,

zas musí makat,

vždyť celé vánoce,

měl s papeži chrápat.

Jak byl tak v ráži,

do knajpy zašel.

Samí mladí muži,

milence našel.

Vzal si ho na klín,

koupil mu panáka,

že prý má v kalhotách

božského chlapáka.

V klíně mu leží,

že prý spad z mraku,

dal si jich deset,

má ji jak z praku.

Chlapec se zvedl,

sebral mu tašku,

andělu nadělil

pěkných pár přes držku.

Zvoneček zvoní.

Už je to tady!

Tatínka zajímají,

jen dcery vnady.

Copak to slyšíme?

Chlapeček brečí,

pod stromkem nasráno,

anděl v tom klečí.

Jak se tak trápil,

s tou božskou stolicí,

klukovi poslal

anděla s opicí.

Anděl se postavil,

košili zandal,

za smíchu rodičů

lístek mu podal.

Posílám anděla na peruti,

ještě mi napiš

a sám naseru ti!