Cesty

Kapitola 0: Před vyplutím Ve Vengardu, asi 1,5 roku po sjednocení Myrthany a korunovaci Rhobara III. Byl nádherný slunečný den. Vzduchem se nesl zvuk burácejících vln, které neúnavně bičovali holé skály a také křik všudypřítomných racků. Dvorní admirál Ankaror právě stoupal po kamenných, jemně opracovaných schodech ke královskému paláci, který právě procházel gigantickou rekonstrukcí. Jeho krátké, černé, splývavé vlasy mu volně vlály v příjemném, teplém vánku. Jeho paladinská zbroj cinkala jako měšec zlatých při každém vystoupání na nový schod. Konečně se ocitl na hradním nádvoří. Zrovna se zde konal trh. U každého stánku se tísnil houf lidí, kteří se mohli zpřetrhat, aby si mohli koupit zboží, které bylo ještě donedávna v zotročené Myrthaně tabu. Ankaror, nevšímajíc si úklon, smekání a pozdravů ze všech stran, konečně stanul u dveří paláce. Před mohutnými dubovými dveřmi, železem kovanými stáli tři sochy. Na levo stála socha muže ve středním věku. Muž třímal mohutný a bytelný meč, zdobený nespočtem drahých kamenů. Na sobě měl typickou nordmarskou zbroj a na hlavě železnou trnovou korunu. Na mramorovém podstavci bylo vytesáno : Rhobar I. Svatý, velmož a vévoda Myrthánský, jediný pravý král lidu. Vedle sochy Rhobara I. stála mohutnější socha, která znázorňovala muže ve věku od 50 do 60 let. Byl oblečen v bohatém rouchu. V ruce držel asi 190 centimetrů vysokou hůl, opět bohatě zdobenou a na hlavě mu seděla nádherná, stříbrná koruna ověnčená velkými rudými rubíny. Na podstavci bylo napsáno : Z boží vůle Innosovi, syn a právoplatný dědic Myrthany, Rhobar II. Veliký. Poslední, třetí socha stála dveřím po pravici. Na obřím podstavci z černého mramoru ležel lev, s tlamou rozevřenou do hrozivého úšklebku. Z boku mu jako trn trčel dlouhý meč, zakončený zdobenou rukojetí. Jednou nohou stál na lvovi muž, oděný v brnění paladina, z helmou na hlavě, pouze s hledím otevřeným. Na hlavě měl nádhernou, mohutnou zlatou korunu plnou smaragdů, rubínů a safírů. Na rameni mu seděl velký orel dívajíc se s rozevřeným zobákem na lva. Na podstavci bylo na zlaté tabulce napsáno : Z boží milosti, pán celého světa, stvůrbijec a Král králů, Rhobar III. Udatný. Ankaror ještě chvíli dumal nad sochami. Když se dostal z polovičního transu, rozevřel dveře a vešel dovnitř. Vstoupil a uviděl obvyklou scénu. Na trůně seděl král Rhobar a kolem něj okolo na menších trůnech radní měst, důležité osoby armády, mágové, mluvčí lidu a další osoby. U slova byl právě generál Lee. Na kruhovém stole byla rozložena mapa a on po ní přejížděl prstem : " Myslím si, že nejlepší bude udělat výpad na Feshyr," přejel prstem po mapě kamsi do levého rohu, " a poté, až zlomíme odpor, vytáhnout přímo na Argaan. S trochou štěstí ještě není Tronter mrtev a třeba se nám podaří přesvěd..." Ankaror si mírně odkašlal a celé osazenstvo trůního sálu k němu stočilo hlavu. Sám Rhobar povstal, rozevřel ruce a řekl : "Vítám tě, Ankarore! Konečně jsi tady, právě v čas, aby si slyšel to, co mělo být určeno zvlášť pro tvé uši. Posaď se." Ankaror kývnul hlavou a bez dalšího hlesnutí se usadil do své židle, která byla přímo mezi židlemi Anoga a Diega. Generál Lee ještě asi čtvrt hodiny mluvil o taktice pro dlouho připravovaný útok na Jižní ostrovy. Když konečně skončil, král povstal ze svého bytelného trůnu a ujal se slova : " Moji milí krajané. Jak dobře víte, Myrthanská Říše ovládá celý kontinent Midlandu, od Jižních hor po Severní úvaly. Naše armáda přesahuje počet 30.000 mužů a loďstvo tvoří téměř 1.000 lodí. Brzy nám podlehnou i rebelové na Jižních Ostrovech. Ale jelikož máme rozsáhlejší možnosti, než se pouze spokojit se zničením chátry na ostrovech, navrhuji, abychom se rozjeli do všech směrů a objevili nové ostrovy, nové země, nové možnosti pro nový začátek pro spoustu lidí." Celým sálem se roznesl tichý udivený šepot, který přerušil až král : " Pro tento úkol byl vybrán dvorní admirál Ankaror. Jeho posádku budou tvořit 2.000 mužů a nespočet výzkumníků a znalců. Lodě se již nakládají, muži z armády jsou připravení. Bude možné vyrazit do dvou dnů. D..." Ankaror vstal a v očích mu žhnuly plamínky. Rozpřáhnul se, ale pak se rychle zklidnil a ještě trochu roztřeseným hlasem řekl : "Můj králi, omluvte mojí drzost, ale pokud vím, nebyl jsem vůbec obeznámen s touto situací. Vůbec nevím, kam bych plul, nemám připravený plán na cestu a..." " O všechno je postaráno příteli, naši lidé mají podrobný plán vaší cesty. Vše najdete ve svém pokoji." Ankaror se zachmuřil a pomyslel si, že plán by si nejradši připravil sám, namísto nějakých hejsků, co nikdy v životě nevkročili na loď. Kapitola I. : V přístavu Od dva dny později, ráno. První sluneční paprsky začaly pronikat lomeným oknem Ankarorova pokoje. Do nosu se mu vehnala typická, slaná vůně mořského vzduchu. Snažil se ještě na chvíli usnout, ale křik racků ho nakonec z postele vyhnal. Vstal a protřel is oči. Zmáhala ho únava a dělalo se mu zle od žaludku, jelikož včera večer vypil sám na posezení láhev "Nordmarského drijáku", který se skládal snad ze všech myslitelných alkoholických nápojů. Zatočila se mu hlava a z žuchnutím spadl zpět na postel. Už už zavíral oči, když v tom se ozvalo silné bušení na dveře. "Admirále Ankarore! Admirále Ankarore! Už se po vás shánější v přístavě! Vstávejte!" Ankaror obrátil voči sloupa jak nejvíc na hlas, tak, aby se nepozvracel odpověděl : "Vždyť už jdu! Hoří snad?" Ankaror na sebe na rychlo hodil kožený lovecký oblek a čapku, ale ve spěchu si spodní vrstvu navklékl obráceně, takže ho nesnesitelně kousala. Opileckým krokem se vydal z pokoje rovnou do přístavu. Bylo nádherné počasí, ideální pro plavbu. Strašlivé vedro bylo drženo při zemi chladným severním větříkem a tak bylo relativně příjemné počasí. Ankaror se konečně dostal k bráně přístavu. Jeho zelené oči těkaly sem a tam, ale nikde nemohl najít flotilu. V průplavu se tísnila pouze jedna loď, u které stálo pár vysokých úředníků, král a také kormidelník. Když si král všiml Ankarora, dal mu pokynem ruky, aby sestoupil k nim. Admirál seběhl po schodech dolů a řekl : " Kde je flotila? Kde jsou ty dva tisíce mužů? Kde..." Král ho uklidnil rukou a řekl : " Všechny lodě už jsou připraveny v zálivu, tato čeká na tebe, opozdilče." Kormidelník se chroptivě zachechtal a pak vystoupil na palubu. Ohlédl se na Ankarora a řekl : "Tak co, jdeš nebo co?" Ankaror kývnul a vystoupil na můstek. Král ho chytl za rameno a řekl : "Skoro bys zapomněl na mapu. Tady. Nejdřív poplujete na západ, za Khoriniské souostroví. Pokud tam nic nenaleznete, stočíte svůj kurz na jihozápad. Další popis cesty má kormidelník Hugglas. Hodně zdaru, ať vás Innos doprovází." Ankaror poděkoval a vystoupal na loď. Ta spustila plachtu a pomalu se začala vzdalovat od mola. Neslyšně doklouzala po vlnkách až k úžině mezi skalami. Před Ankarorem se vyjevil pohled na asi 100 lodí, přepravních, galér a dalších. Nasál vzduch do plic a řekl : "Tak jdeme nato." Kapitola II. - Na moři O týden později, nedaleko Khorinisu. Lodě se klidně pohupovali na stříbřitých vlnkách. Dobrý vítr napínal plachty a hnal loďstvo slušnou rychlostí zadaným směrem. Čas od času si s nějakou lodí pohrálo hejno delfínů. Podeplouvali jí, občas nějaký odvážlivec připlul k přídi a dotkl se jí ocasem, což bylo většinou doprovázeno obdivným řechtavým zvukem ostatních členů hejna. Ankaror seděl na přídi lodí a pokuřoval dýmku, nacpanou kvalitním pomerančovým tabákem. Hlavou se mu honila spousta myšlenek a převládalo v něm mnoho pocitů, ať už to byl vztek, vzrušení, strach nebo radost. Schylovalo se k večeru. Na obloze nebyl ani jediný mráček a slunce dostalo naoranžovělý nádech. Větřík vháněl do nosu příjemnou štiplavou vůni soli. Netrvalo to moc dlouho, alespoň tak se to Ankarorovi zdálo a den vystřídala noc. Na nebe vystoupil měsíc a jeho družina blýskavých hvězd. Admirál už chtěl jít na kutě, když v tom k němu přiběhl zadýchaný starý kapitán. " Admirále.. admirále.. já.. a to.. " " Uklidni se brachu, vydechni a pověz mi, co se stalo." Kapitán se zapřel do kolen, třikrát mohutně vydechnul a pak spustil : "Ze západu se blíží bouřkový mraky a moře je neklidný." Ankaror vyskočil z lavičky , doběhl do středu lodi a vyhoupl se na síť. Opravdu, ze západu se k flotile blížili naducané černé mraky a vlny se v průměru zvětšily skoro o metr. Začal foukat silný severozápadní vítr, který se tak otočil přímo proti plachtám. Velkoadmirál se musel ujmout přímého velení. " Vytáhnout hlavní plachty a zasunout vesla! Pohyb! "