Úvodník od autora Rybanasuchu

uz prvni veta je hloupa...samozrejme vetsina lidi na svete zije ! - zit a existivat je nesmysl srovnavat- jsou to jablka a hrusky - gepard a kamen mne taky nesedi jako antagonismus - nabizeni co je a neni zivot / radovani se z kazde malickosti,neuzirat se atd. - prave ziti je poznavat zle i dobre / ..proste je to prazdne a jen pro efekt!

heh:)...staňek je king

Hodnocení poroty: Armin Tamzarrian - Autorka měla zcela jistě dobrý úmysl, samotný záměr o cestu do vnitra bych hodnotil kladně, ovšem způsob, jakým jej realizovala, svědčí o naprosté slohové nevytříbenosti. To bych jí ještě odpustil, co jí ale odpustit nemohu, to je plochost myšlenek. V tomto tématu, který přímo volá po hlubším zamyšlení, se omezila na přirovnání, dle mého názoru přiblblému - gepard a kámen. Na závěr poučení, že všechno může být lepší. Doporučuji jednak psychologickou literaturu a druhak hodně číst a psát pár měsíců jen do šuplíku. Budiž autorce přičteno k dobru, že v celém elaborátu drží myšlenku a neodbíhá od ní, což nebývá v soutěži zvykem. Gramatiku nechám bez komentáře. Na hlavní stránku to ještě nedozrálo. Vaud - Nejdriv jsem si myslel, ze to je nejaky zert. Skoda, ze tam nebylo vic nadsazky a hravosti. Pišta_Hufnágl - Mno… Moralitky mi nikdy moc nevoněly, zvláště ty okaté. Tahle navíc obsahuje stopové množství HLP (Hluboce Lidský Příběh), z čehož také není k vyrážce dvakrát daleko… Styl je poněkud neuspořádaný (=nepřehledný), neprospívá mu ani fakt, že se autorka ve svých teoriích lehounce zamotává (zejména v provázanosti různých přirovnání bytí, nebytí, žití, existence). Ono se asi není moc co divit, většina autorů se v tomhle tématu dobírá k podstatě myšlenky až někde kolem tisící stránky. Pomerančová - Zajímavá myšlenka - rozpor žít proti existovat, ale při čtení jsem měla pocit, že autor si chvílemi není jistý, co vlastně chtěl říct. Jestli burcovat k životu proti existenci anebo přiznat legálnost obojímu.. Jiří Staněk - Jde o velice převelice subjektivní text, kde jediným měřítkem je měřitelka: "I já jak jsem se už zmínila, jsem jeden čas je existovala, ale nedávno jsem začala znovu žít." Polepšená existovatelka nabádá a ponouká ostaní, aby se také vytrhli z existence. Je to velice chvályhodné, kdyby ráčila ještě dodat nějaký návod k použití, například v bodech. Vyčisti si zuby, poté co si zacvičíš prostné poté co se oholíš (muži.) Zapěj píseň vesele budovatelskou a vyraž se připoutat na komín Prunéřova anebo do Kauflandu vydělat nějaký many nebo si nalakuj nehty nebo je nalakuj babičce, která si je už lakovat nemůže, po vyměnění její inkontinentní vložky. Co vy? Žijete nebo existujete? Co já? Žiju nebo existuju?!! Vadí mi trochu vykací velké zdvořilostní vé, nevykám tak ani v dopisech už a čeština, mám dojem, připouští. Velmi archaizující. Vadí mi zkratky v literárním textu atd. např. zkratky funkční mohou být, i celý text se na nich dá vystavět, mohou ozřejmit, ozvláštnit, udělat kacelisticky kafkovský jazyk. Nu, je to možná lehká varianta na hamletovský monolog, jenomže bez hlubinných ponorů, ke všemu trochu zamotaná sama do sebe, on ani ten obecný návod neplatí: kámen může zabít geparda. Tak co, himlíček, ti, co nevědí, což jsem třeba já?!! Mám dneska ležet (jako kámen a zabíjet gepardy?) anebo mám být za geparda a vytřít si sprchu v pánské části domu a čekat, až mě nějaký ten kámen udeří do šešule?! Ptám se: k čemu mi je návod k upotřebení bytosti (rozhodni se a udělej si sám) když vlastně nevím, CO?!! Já bych tipoval, že textařka se zamilovala. Ve dvou se to lépe táhne.