Andělské oči

koukají, oči, koukají,
nedají pokoj, pořád hledají,
kde by se mohly uspokojit,
a svou hlubokou touhu naplnit,
ty andělské oči ledové,
krásné, čisté, chladivé,
jak dva světla v dálce,
protínají mou temnotu hladce,
hledím do nich strnule,
ten pocit, nedá se popsat plynule,
však andělské oči na mě hledí,
a jedním pohledem o mě vědí,
mou minulost, přítomnost,
možná i dalekou budoucnost?
Stále do nich upřeně hledím,
jsou jedine které vidím,
odvážil jsem se,
a proto ptám se:
kdo jsi, ty jenž na mě hledíš?
nebeským hlasem: Ty dobře víš.