Mise

Krev a olejová skvrna se vpily do sebe,

když ležel v písku někde poblíž hořících aut,

zbraní, střepin atd.

Jen několik mihotavých, rozmazaných kontur,

ponechalo pálící slunce ze všeho, co se

zdálo být nízko nad zemí.

Strach ze smrti vytékal kašlajícími ústy,

a otevřenými ranami, dokud nezemřel.

Svět pokračoval.

Město žilo dál.

Vítr válel ulicí prach.

Tělo padlého

později odnesli v pytli z igelitu.

Pohřbený s poctami a statusem hrdiny.

(Vlajka + hymna + armádní kaplan + zpráva v tisku)

Hrozně moc si přál, aby se to nedověděla.