Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Realita Evy

30. 07. 2010
1
2
506

S čárkami se nehodlám zabývat.

Na jevišti je černá pojízdná školní tabule akorát velká aby diváci z ní mohli číst. Na držadle tabule je křída a hadr.

Na scénu přichází dívka svátečně oblečená. Na tabuli rychle napíše "zkouška z filosofie" a posadí se na zem vpravo z pohledu diváků. (Dívce je okolo dvaceti let má hnědé vlasy a asi sto kilo). Otočí svou tvář k obecenstvu. Je vážná.

Dívka: Nikdy jsem nebyla v zahraničí, ani na Slovensku. sklopí pohled A číst vůbec nestíhám.
Mužský bohémský hlas odněkud z divadelních reprobeden: Přes co vy tu jste?

Dívka: Jdu na zkoušku z filosofie. ukáže na tabuli

Mužský hlas: Dejte mi seznam.

Dívka: Nemohla jsem ho nikde vytisknout. Měla jsem tam Platóna, Anzenbachera a Descarta.

Mh: Dobře. Co budete dělat o prázdninách?

D: po tváři jí proběhne šokovaný výraz ale rychle zase nabyde sebejistoty Budu u babičky na brigádě.

Mh: Hm. Hm. Studujete ještě Junga?

D: Ano. prohlásí sebejistě leč divákům ukáže malou tabulku na které je křídou napsáno "lež"

Mh: To je dobře. Píšu vám za jedna. Nashledanou.

D: není vůbec vyvedená z míry Nashledanou.

dívka dojde k tabuli, smaže "zkouška z filosofie" a napíše " u rodičů" a sedne si dorpostřed jeviště otočená k divákům

Ženský měkký ale přesto nepříjemný hlas odněkud z divadelních reprobeden: Jenom samý jedničky? Cože?! Podívej se na sestru jak se hezky učí. Měla jen jednu čtyřku! Jen jednu! Stálo ji to mnohem víc úsilí než ty tvoje pitomé jedničky.

D: Ale ona je ještě na střední na střední jsem neměla ani jednu trojku natož...

Ženský hlas: Byla jsi prostě nechutná šprtka. Nikdo tě neměl rád a po něm sis ani kluka nenašla. Akorát tady kejsneš.

Mužský agresivní hlas odněkud z divadelních reprobeden: Zvedni tu línou prdel a běž už k babičce. Než zase bude volat kde seš.

Dívka se bez řečí zvedne a řekne divákům: Kdybych něco řekla tak by on řekl... a v tu chvíli se ozve

Mužský agresivní hlas odněkud z divadelních reprobeden: Podívej se na ni mámo, už má nejmíň sto kilo. Vždyť vona vystuduje tu vejšku a neprojde dveřma, jak je tlustá. Kráva.

Dívka se podívá na svoje špičky u bot. Dojde k tabuli a připíše k nápisu "u rodičů" dovětek "po brigádě".

Sedne si na zem hodně blízko k divákům a natahuje k nim ruce jako kdyby je chtěla pohladit. Na scénu přichází muž, asi padesát let,  velice tlustý, mnohem tlustší než ona a na krku má pověšenou papírovou klávesnici na kterou ustavičně cvaká jako kdyby něco psal a na klávesnici je pověšený 2D papírový monitor na kterém je nakreslený voják který střílí do ostatních vojáků. Ozývají se tlumené výstřely jak muž buší do klávesnice. Muž je skloněn k monitoru a usadí se na zem vpravo od diváků ale ne blízko k nim.

Mužský agresivní hlas odněkud z divadelních reprobeden: Sakra už jsem je měl. A teď mě zabili! Za to můžeš ty nemáš na mě furt mluvit!

Na scénu přichází malá a tlustá žena asi padesátiletá. Na krku má pověšenou papírovou knížku do které zírá. Nevíme co přesně čte ale nad knížkou je nápis "braková červená literatura".

Ženský měkký ale přesto nepříjemný hlas odněkud z divadelních reprobeden: Pepíčku, nechtěl bys toho taky nechat? Vždyť už tam sedíš tři hodiny. Poď se mnou do kuchyně dávaj tu kriminálku.

Muž nehne ani brvou a dál buší do klávesnice a kouká na monitor, ozývají se výstřely.

Mužský agresivní hlas odněkud z divadelních reprobeden: Hned. Už jenom dvě kola.

Z divadelních reprobeden se ozve zvonění domovního zvonku a cvakání několika dveří. Na scénu vchází milenecký pár mladých teenagerů.

Kluk z páru: Přinesli sme pizzu paní Sovětská. Lásečka měla hládek. Nevím jak dlouho tady budu, možná dva dny. Možná týden.

Ženský měkký ale přesto nepříjemný hlas odněkud z divadelních reprobeden: Jak chceš. Ona tě Micinka ráda vidí. Seš hodnej žes jí koupil pizzu. Tak si ji běžte sníst do jejího pokoje. A nezapomeňte si vzít lubrikant. Minule jste ho zapomněli v koupelně.

Micinka (holka z páru): směje se dívčím smíchem. Poď jdeme. kývne na Kluka z páru a odejdou ze scény.

Dívka se pořád snží dotknout někoho z diváků jako kdyby chtěla aby ji vytáhli odtamtud pryč.

Do hlediště přichází mladý muž a jde až do první řady, vypadá oblečený jako do divadla, vypadá jako jeden z diváků. Není pohledný. Vůbec ne. Má trochu mastné a rozcuchané vlasy. Křivý obličej a malý nos. Sedne si do sedadla kde je cedulka "Reservé" poblíž Dívky. Cedulku strčí do kapsy a dívá se na Dívku. Pak se otočí k divákům. 

Nepohledný muž:  hlasitě a trochu rozhořčeně Proč nikdo z vás...

Nedopoví. Zamrzne v půli věty. Otočí se k divákům zády. Na zádech má připevněnou velkou ceduli s nápisem "Byl jsem jeho nejlepší přítel". Dojde k místu kam natahuje Dívka ruce a pevně ji chytne za ruku a jakoby vytáhne pryč z jeviště do hlediště. Dívka ho vděčně obejme.

D: Děkuji.

Nm: pochmurně k Dívce Než budete děkovat měla byste si přečíst moje záda.

Dívka se podívá muži na záda a nahlas přečte "Byl jsem jeho nejlepší přítel".

D: A já jsem s ním chodila. Tu chvíli než umřel. A potom co umřel jsem umřela taky. Podívej. dívka nahmátne špeky na svém břichu mzi ukazováček a palec. pak si sedne na okraj pódia. její rodiče z pódia odchází.

Nm: Potom co umřel jsem taky umřel. Podívej. muž si vyhrne košili po kterou má tričko na kterém jsou nakreslená lidská žebra. Nemůžu sníst víc než misku polévky denně aby se mi neudělalo zle. To tvoje sádýlko, kdybys byla hubená budeš jako tvoje sestra. Skončíš s nějakým u pizzy s lubrikantem. To bys chtěla?

D: Já bych chtěla aby lidi neumírali. Takoví lidi který někdo potřebuje. A skoro každej je potřebnej jen já ne. Strašně bych chtěla bejt užitečná,

Nm: Užitečná? A co šťastná?

D: Šťastná? Štěstí je jen iluze, člověk je navěky sám. pochmurně se zadívá opět na špičky svých bot

Nm: Tak takhle to tedy nebude. řekne klidně ale překotně zouvá dívce boty.

Nm: šeptá tak aby diváci slyšeli a naklání se blíž k Dívce Co kdybys mě taky zachránila?

D: Ráda bych. Jenže oni se za chvíli zase vrátí. A vtáhnou mě zpátky.

Nm: Tak jim prostě utečeme. Můžeme bydlet v hotelu než budu muset zpátky do práce do Německa.

D: Takže budeme kamarádi?

Nm: To bych nerad. Kupovat pokoj s dvěma postelema daleko od sebe. Kdo by u mě ležel? Zdaj se mi samý horory.

D: A to se dá? Chodit s někým z rozumu jen tak prostě životu na truc?

Nm: Stejně už bys po něm muže nemilovala. A rozum není špatný rádce. Odpočineš si od nich a (chvíli se odmlčí je na něm vidět že se stydí) co se týká těch intimností nebudu tě do ničeho nutit.

D: Platí. Jdu si sbalit.

Dívka vyleze zpět na pódium a Nepohledný muž, nyní její přítel, jde za ní.

Padá opona. Konec prvního jednání.


2 názory

Ano hroutí. Nepohledný muž a Dívka mohou k sobě mluvit a mohou se dotýkat, nemusí za ně mluvit reprobedny. Vyjadřuje to jejich fyzickou a psychickou blízkost, která se však v druhém jednání ukáže jako dost složitá a skomírající. Doufám že herci by to hráli ne jen papouškovali. Když Nepohledný muž přijde a sedne si tak si hned každý nemusí všimnout, navíc když se hned opře o opěradlo. Světla ho nasvítí až v momentu kdy se obrací k divákům zády. Leč to je nepodstatné.

Rozjíždí se to pěkně, ale na konci mizí napětí. Je nasazen jistý styl mezi kontrastem domýšlet/explicitně zobrazit, který se ale zhruba s příchodem nepohledného muže hroutí a nastupuje místo naznačování jenom přeříkávání. Na tak krátkém prostoru změna stylu ruší. K nepohlednému muži - když přijde a sedne si, tak diváci hned vidí jeho záda (a tím pádem tu cedulku), ačkoliv zmínka je o tom až potom. Celkově to nevadí, ale pro mě to byla věc, která mě zarazila v plynulém čtení. Konceptuelně se mi to líbí.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru