DOSPÍVÁNÍ

Jak Alenka do říše divů padám,
uzoučkým tunelem, ruce své skládám,
kdy přesně dopadnu, nemohu říci,
hudba se ozývá, sóla na bicí.

Najednou skončil jsem, na zemi, nahý,
uprostřed blázince, brní mé svaly,
neslyšně ptám se všech, co tady dělám,
pro všechny jen vzduch jsem, ke dveřím belhám.

Dveře jsou zavřené, dřevená závora,
zřízenec kulhavý za mnou hned vrávorá.
Tady jsi v bezpečí, tady jsi doma,
říká mi zřízenec, nad slovy dumá.

Vede mě k ostatním, na odpor nemám sil,
prostě se podvolil, ani to nezkusil.
Dopadl přesně tak, jak před ním tisíce,
teď v klidu usmívá se do tváře Měsíce.

Epilog

Nebudeš svobodný, nikdy, plať daně!
Dopadneš stejně tak, dopadneš stejně!
Naprosto bezmocný, úplné jehně,
zkusíš-li uniknout,projdeš se po laně.