Brno

Bratříčku zdravím tě

jsem posel v modré kostkované bundě

všude kolem mne v matných barvách rozpil se podzim

a v bílých zdech Špilberku spočívá lesklá minulost

popraviště snů a ideálů

tyčící se nad příběhem milostného trojúhelníku

jak by Eržika v Huse na provázku zvolala

že ráda má oba - jeho i mne

Dole pod Petrovem z Hlavního ujíždí vlaky do Vídně a Bratislavy

a od Grandu žluté autobusy polyká rudý západ slunce nad Prahou

právě někde v těch místech stojím zachycený

jako pavouk ve své síti lapám malé mušky okamžiků

a toužím po jejích měkkých rtech

šedých očích mrkajících nesměle někam stranou

laskavém objetí i přítulnosti jejích zad

Marně čekám na malá gesta lásky

stejně jako na jiskřivá slovíčka citového významu

byť s ní - cítím se sám

byť měl bych radostně výskat štěstím

do bolestivé duševní křeče pomalu upadám

a s každou tou hodinou prozírám

že nezáleží na tom kolik šalin projede kolem Červeného kostela

kolik chuťových pohárků si užije další kávu z Bakaly

ale jen na její volbě a gestech

kterými jako akcionář firmy Láska bez záruky

investuje svoji touhu a cit

jen tak dá mi něhou svých tlapek střípek jistoty

V té chiméře jsem bohužel uzamčen

stejně jako mi pás na sedadlech onoho žlutého autobusu

nedovolí uniknout ze spárů temných myšlenek

že jsem pro ni jen útěchou a zdí před vlastním strachem

Řítím se domů z tolik cizího příběhu

Bratříčku vím že kde jinde žít

než v Praze nemohu

a přece právě tuto noc v Tobě - v Brně - chtěl bych být!