muzeum

začalo to tak že mi řekla že na ni vůbec nemluvím. což byla pravda. nemluvil jsem na ni. tak jsem začal:
"kam bys chtěla jít?"
"proč bych někam šla?"
"někam musíme jít"
"důvod?"
"abysme spolu mohli mluvit"
"mluvit můžem tady"
"to není ono. musíme někam jít. spolu"
"kam bys chtěl jít?"
"do muzea"
"do muzea?"
"mají tam různý věci"
"mají tam dinosaury?"
"to nevím"
"já bych tak chtěla vidět dinosaura"
"myslím že tam dinosaury nemají"
"to je blbý"
"ale mají tam kameny"
"jaký kameny"
"různý kameny"
"proč bych se šla dívat na kameny?"
"mají tam kameny které viděly prvního i posledního dinosaura chodit po týhle zemi. takový šutrák by tě nezajímal?"
"hhmmm"
"nebo můžem zůstat tady a ožrat se"
"mě se nechce"
"mě taky ne. co se ti chce?"
"tančit"
"do muzea se ti nechce?"
"kdo chodí do muzea?"
"víš co říkají angličani: maybe it is not the best, but it is unique"
"to říkají loseři"
do muzea jsme teda nešli. šli jsme do kina. dávali gran torino. clint eastwood. můj oblíbený herec. did i feel lucky ten konkrétní den? nevím. rozhodně to nebyl ten den kdy jsem got lucky.
"tohle kino je hrozně gemutlich" řekl jsem
"mě se tu taky líbí"
"do kterýho patra musíme jí?"
"máš to na lístku"
"já se v tom nevyznám"
"do druhého"
"mají tam popcorn?"
"v každým patře mají popcorn"
film skončil poměrně rychle.
"tak jak se ti líbil?" zeptal jsem se
"nevím"
"kolikrát ses zasmála?"
"ani jednou"
"já jednou"
"tam ses neměl smát"
"já jsem se bavil"
"ten konec byl pěkný"
"ten konec byla kravina"
nebyl jsem si jisty kam to všechno vede. říkal jsem si: možná mě nechá nalakovat jí nehty. nebo zavázat tkaničky u bot. já už jsem takový. ale pořád jsem si nebyl jistý kam to všechno vede.