Něžná chvíle po "Té"

..K perlám roztroušených v písku skláním se a hladím jejich krásu.
Vlasy polétavé zahalují mé rozpálené líce a neposedné konečky zaplňují rty..
...prsty od zrnek pak zaplavuji ústa...v nichž před chvíli utápěl si svá.
„Víš,že existují obětní rostliny"..tak jako Tvé nahé tělo zde jsou připravené na příval zla..jež však odrážejí s urputnou energií.Ohněm jako tvé srdce často procházejí.
Ulehám do měkkých polštářů k Tobě a jako modřence jež ač tak krásné.. často zatracovány pro kratičkou potěchu...odpoutávám se od reality ...a zakrývám svou krásu.
Vůně pak Tvých paží doteky mé tělo osvobodí od bolesti...prsty sušíš moje slzy,které však štěstím opouští mé májové oči...tak nezlob se má lásko..za tichý pláč, kterým odměňuji tvojí něhu.