Jirka

Ta malá holka mě vážně štve. Každej den sedí na schodech pod mým balkónem a ječí na svýho malýho bráchu. Naklonil jsem se přes zábradlí a zařval: Táhni, ty malej spratku! Podívala se na mě těma svejma kukadlama a vítr v tu chvíli poodhalil její dětská vyhublá kolínka zahalená do sukně. Cejtim vzrušení. Postavil se mi. Zařval jsem ještě víc. Tu malou to polekalo, vykočila a pelášila někam za dům. Napadlo mě, že chci, aby se zase vrátila. A ona přišla. Asi znamení. Od tý doby jsem ji ze svýho balkónu pozoroval a ucucával lahváče. Bylo to jak v kině, lepší než všechny erotický filmy, který jsem kdy viděl. Pokaždý se mi postavil. Už uplynulo několik měsíců a ta malá roste, což mě sere. Chci ji malou. A víc a víc. Možná zejtra. Možná zejtra se dotknu jejích bílejch stehýnek... asi bude křičet, ale to zvládnu. Umlčím tu malou děvku. Zejtra. Možná už zejtra...