Ačkoli každou vteřinu stárneme

V důchodovém věku,

Budu vzpomínat a děkovat Bohu

za lásku,

za zklamání,

jež pomohly mi k životu poznání.

Budu se radovat,

Že jsem tak dobře žila,

Budu vzpomínat,

Co jsem promarnila.

Myšlenky pustím volným proudem do své hlavy,

Zamyslím se, proč jsem byla tady.

Na tomto světě plném překvapení,

Na tomto světě jehož konec není.

Stářím se budu svíjet,

Mysl nechám běžet,

Ať si utíká, kam chce,

Daleko-daleko od reality tvrdé.

Ať si utíká, kam chce,

třeba až do říše snové.

Ba ať běží klidně dál,

Cestou života a smrti,

Jenž můj život nutí,

Opustit tento svět a prožít vše-lásku i žal.

Retrospektivně dívám se na sebe,

Co všechno bylo,

Je- a bude.

Fantazií létám až do nebe

A přemýšlím jak zastavit čas,

Jenž utíká a ztrácí se v nás.

Každou vteřinu zestárnu maličko,

Každou minutu jsem blíže hrobě,

Avšak já věřím nemálo

-sobě.

Mé egoistické já,

Mne nutí,

Žít život s chutí,

proto jdu vpřed, klidně dál

až do dálek neznámých

které končí tam,

kde já už netroufám si dál.