Na roští?

Na roští?

Babička sedí u ústředního topení a mne si ruce. Pokládá několik brambor. Obličej má ozářen mihotem jisker ohně. Pokojem se line teplo a vůně ohně. Má spokojený výraz. Na nohou má papuče vyteplené srnčí vlnou. Kropenatý šátek uvázaný na uzel u krku. Pomalu usíná.
 Když se probudí, oheň už je dávno vyhaslý. Pokoj zahalilo chladné šero. Poutáhne si šátek, chce zachránit alespoň trochu tepla co jí ještě zbývá. Choulí se a mne si ruce. Osahává spálené, ale již vystydlé brambory. V tom zaslechne vrzání postele. V místnosti leží pod duchnami na staré posteli dědeček.
 Babička vstane a odejde, když se vrátí, má v ruce šálek a na sobě tlustou huňatou bundu. Z kapsy vytáhne rum a leje ho do šálku. Netroškaří. Jemně probouzí dědečka a nabízí mu napít. Ten párkrát hltne. Po chvíli, když babičce poděkuje mrknutím a úsměvem, podívá se okolo sebe a pozná, že je v místnosti velká zima. Vstává se slovy :"na roští".
Jde do rohu místnosti, bere si starou, ale pořád dobrou sekyru(ohmatané topůrko)stojící za kříní a pomalu odchází, zavírá dveře. Babička ulehá pod vyhřáté duchny.
 Dědeček vchází do vestibulu metra, jde ze schodů a pozvolna vstupuje do vozu, který právě přijel. Přátelsky se pozdraví s řidičem. Je to pozdrav starých známých. Prochází uličkou mezi ostatními cestujícími, je plno, bezradně se dívá kolem a jeho oči hledají volnou sedačku. Cítí dotyk na rameni, je to dívka s velkýma hlubokýma uhrančivýma očima. Děkuji ti chlapče praví a usedá na pařez. Po chvíli oddychu si začne prohlížet svou sekyrku. Zkouší její ostří, plivne na ni a rukávem leští. Rozhlíží se okolo.Před jeho očima se rozprostírá les. Množství držadel se v jeho očích stává tenkými do sebe propletenými stromky. Nedá se říct, že by les byl přímo hustý, ale na sběr roští a nějakou tu soušku, to stačí. Dědeček nejde daleko, hned u jeho levé nohy stojí pěkná souška.(Děda má radost při pomyšlení, že babičku zahřeje, nechce jí nechávat dlouho samotnou jen s rumem.) S cinkotem se zasekne do soušky. Práce jde snadno. Létami nabytý švih mu dřinu usnadňuje. Chodí po lese, vyhýbá se houštinám plným bodláčí a ostrých větviček, které ho tahá za rukávy a div ho nepustí dál. Kácí dál, až má nasekanou celou otep tenkých soušek.
 V tom vidí plaše pobíhající srnku mezi nízkými stromky. Na tváři se mu zračí úsměv, a přece se babičce zavděčím, povídá si. Topůrkem omráčí srnečku. 
 Mezitím se probudí spící babička. V místnosti je opravdový mráz jak je patrno z babiččina ztuhlého výrazu a třasu prstů. Pomalu vytahuje zpod duchny lahev rumu a zahřeje se několika rychlými loky.
 Dědeček vychází z lesa a zdraví řidiče, na zádech nese svázanou otep právě nasekaných soušek(udivení lidé okolo pozorují dědu s náručí plnou oranžových trubek), přes rameno bezvládné tělíčko naháče.
Vchází do místnosti, pokládá otep na zem zatímco se babička zvedá, aby se podívala jak se mu v lese dařilo. Na obličeji se jí vykouzlí úsměv. Stejný úsměv jako o chvíli později, když oba staroušci sedí u svého topení a obličeje jsou prozářeny mihotem jisker ohně. Každý svírá v ruce klacík s napíchnutým kouskem masa z lesa.