Timur a jeho partaj

Timur a jeho partaj

Dvoupatrový dům s družstevními bytovkami na kraji Příbrami se otřásl dalším výbuchem.

"Tak, teď už toho mám skutečně dost!! Učenec, neučenec dostane do huby tak, jako tak," vykřikl Oldřich Humlík, a šel už po několikáté za tuto noc bušit na dveře  svářeče, učence a kaskadéra  Romanova. Ten se k nám přistěhoval z Ruska, kde prý jeho rodina, kdysi dělala kariéru. Po  revoluci však potomci slavného rodu většinou vystupovali v cirkusech, kde užaslým svrchovaným dělníkům ukazovali jak umějí číst a psát. Vzhledem k tomu, že se starý Romanov rozhodl ukázat přeci jen trochu benevolence, pravděpodobně proto, že se blížila další zima a car potřeboval povolení na kamna

v maringotce, dal svému nově narozenému synkovi jméno po oblíbeném hrdinovi vládnoucí třídy.

Timur Romanov přišel na svět v kleci pro šimpanze. Přesně ve chvíli, kdy Timur přišel na svět, rozhodl se opičák Sergej strefit se do té ječící věci kokosem. Osudná rána do hlavy pak předurčila celý Timurův život. Timur trochu  povyrostl a jednoho dne ho car odvezl na oslu do nejbližší školy. Tam se záhy ukázalo, že Timur pravděpodobně díky výše jmenovanému úderu myslí rychleji než ostatní děti. Během prvního měsíce stačil zvládnout učivo prvního stupně. Druhý měsíc zvládl učivo druhého stupně, začal kouřit a po večerech špízovat převlékající se provazolezkyně. Po třetím školním měsíci se začal dožadovat občanského průkazu a bláznivě se zamiloval do školnice. Na začátku dalšího měsíce požádal o ruku třídní učitelku a začal kouřit. Když odmítla, pohroužil se na zbytek roku do staromládeneckého života. Po absolvování základní školy u něj lékař zjistil první známky stařecké demence. Díky té, se pak také dostal do Čech, kde přes den svářel trubky a po večerech jimi jako kaskadér proskakoval.  Bylo mu přesně pětatřicet, když se u něj stále rostoucí demence zastavila, neboť dosáhla nejvyšší meze. A právě tento rok se stal v Timurově životě rozhodujícím. Jednoho dne právě, když se pokoušel uvařit smetanovou omáčku, zjistil že má nadání pro alchymii, neboť po přidání několika běžných surovin kapalina v hrnci vypálila ve stropě díru, hnula střechou a zamotala obvody několika blízkých protileteckých radarů. Od té doby Romanov prakticky nevycházel z bytu.

Pohyboval se po kuchyni přískoky a chaoticky přiléval do zahnutých křivulí nezdravě barevné tekutiny.  Po necelém roce působení měl už celkem úspěchy. Domovnici Korejsovou proměnil v žábu a ropuchu, kterou nalezl za městem proměnil v domovnici Korejsovou. Oldřich Humlík jeho největší nepřítel

a zároveň nejbližší soused jakýmsi "nedopatřením" vypil jeden ze záhadných extraktů a týden pak obléhal izraelské velvyslanectví a hrozil jim Armagedonem jestli mu okamžitě nevydají Svatý Grál.

Psí víno, které Romanov léta pěstoval za oknem, začalo jednoho dne štěkat a  metař Horký se zděšením zjistil, že s ním jeho koště nad ránem rozmlouvá o teorii relativity. 

Občas se však také stávalo, že Romanovovy pokusy nevyšly. Například lékarník Grepl vypil elixír věčného života a dostal žlučníkový záchvat. Ve snaze proměnit domovnici nazpátek do její lidské podoby Romanov vyrobil poprašek, kterým postříkal zahradu a do rána stálo u jeho dveří celkem padesát dva Korejsových. Při pokusu stvořit Golema se Romanov vydal hledat hlínu s nejlepší  příměsí záhadných silic a při kopání pak na týden přerušil provoz metra. Ve chvíli, kdy se mu povedlo oživit sochu svatého Václava se už o něj zajímala policie. Mezitím ovšem museli zasahovat v zoologické zahradě neboť zde udatný rek vybílil lví klece.

Po zdlouhavém pronásledování se nakonec podařilo Romanova sestřelit z koštěte a po nějakém čase

i odsoudit k několika letům vězení. Odtamtud ovšem Timur po roce zmizel a jediné co po něm zbylo, byly zápisky na malé kartičce, které dokazovaly, že se Timur Romanov proměnil ve špačka a odletěl

k řediteli věznice na třešně.