Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bysty

13. 11. 2001

789

Autor

Géba

Jsme bysty vlastní nesoudnosti

a překračujem práh rychlých úsudků

vetřelce myšlenek

zabíjíme po prvním doušku

odsouzenci anonymních kroužků

lhostejnosti

máme se

a olizujem kosti

prostořeké neslušnosti

Tak neváhej

obejmi mne

jan tak

jako mlhu kraj

chci zastřít všechny viny

tryskej pookraj

Stepca

15. 11. 2001

Dát tip

JÓ, to má něco do sebe :-). 1*

Ribi

14. 11. 2001

Dát tip

plynie to tak rýchlo ... ale jo ... to je vono

Busta - keď človek na ňu pozerá musí sa proste opýtať, aký bol zvyšok toho celku. Či busta naozaj vystihuje podstatu celej osobnosti - v tvojej básni docela hej, lebo snažíš sa evokovať ľudskú nedokonalosť a naše všeľudské poklesky. Aspoň v prvej časti básne. Finána časť básne je akoby akýmsi kontrapunktom protiváhou časti úvodnej, lebo sa odvolávaš na city nežnosti (obejmi me) a ľahkosti (tak ako mlhu kraj) a pravdaže v tom cítiť túžbu po dokonalosti (chci zastřít všechny viny), po naplnení toho všetkého (tryskej pookraj). Áno, nasovi sa to celkom páči a nezaváha pri tipe! :-)

hermit

13. 11. 2001

Dát tip

dám jen tip, i když se mi to lbíí moc líbí se mi to moc, až na závěr: výzva v posledních dvou slovech najednou zabřinčí do klidného proudu této básně, která svým klidem a tichem připomíná nevím proč lesní říčku... a najednou tryskej pookraj! ...a ani předtím v té tišině nebylo slyšet hučení vodopádu...;-).... rozumím, ale nesedí mi to tady...