Oltář spánku

Myšlenky stékají, jak kapky

po tenkých hranách sklenky,

a naklánějíce šeptám nechoď spát,

za pár minut vyjde slunce a já rád,

schovám jeho červánky pod polštář,

kde postávím mu ebenový oltář.

Co bych měl a neměl je jen pár otázek,

z nepohnutého času, písek jako provázek,

omotaný okolo krku v pevnou smyčku,

kde uzel ukazuje svět beze světla,

jak svíčka dohásiná pomaličku,

tam tma náhle pod rukou zbledla.

Nemusíš se ničeho bát,

protože pod tím oltářem

já jako pod žalářem,

dnes budu spát.