Svět

Jsem ten co projde deštěm a je suchý,

jsem ten kdo projde bahnem bez poskrvny.

Já, ten jeden kdo prošel beze změny,

uzavřený pouze v pokoj stěny 

a ty stěny tvořící hranici mého světa,

které nepřekoná pouho pouhá věta.

Ve snaze najít v sám sobě míru,

ztracím pro ten malý pokoj víru.

Pomalu a zlehka otvírám dvěře,

venku je krásně a teplo, jak na jaře.

Tu však přes to slunko jasné,

mrak připlul jak když svíce zhasne.

A tak jsem zavřel, zapomněl větu,

opět se zas shovávám tomu světu.