Kajícník

Z nitra mě chvála pozvedá

za to, že mi ač nevěda

do očí žlučí zelených

odpustek jisker drobných dých

anděl co nosí antigen.

Ten imunitní píseň pěl

postál tam zmoklý bez křídel.

Já to co dřív jsem neviděl!

Já co dřív viděl neviděl

pod lampou mojí v jasný blik

zapsal pravdu na chodník

a ruměnec se zastyděl.

To Řád Tvůj do mne střelou vnik

z hříšníka byl jsem prosebník.

Tak dal´s mi srdce porézní

na platě pompy dusot zní.

Za ticha pumpa pompézní.

předala Bohu vděčný dík

z bázlivce stal se bojovník.

Korouhev trhlých krinolín

zaprášena v zapomnění.

Pozvedá bělost svatý Syn.

V oponě puká zlostivín.

Tak já byl zbaven vlastních vin!