Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTak zastavil se čas
24. 09. 2010
1
5
915
Autor
Paulette
...
V přítmí zašedlých kolonád
číhají osnovy pavoučí
zašlapané sluneční erupcí
podkrovní pohledy
hvězdám do oken
sladká pachuť cukrové vaty
vzpomínky vybledlých gobelínů
nehlesnou vzápětí
když hledím ti do očí.
5 názorů
Výše zmíněné kritiky ti možná k něčemu budou... a nebo taky ne. Každý má jinou představu o poezii a jiný styl psaní. Proto těžko někomu přikazovat, aby psal, jak se mi zlíbí.
Ty máš svou vlastní poetiku, snažíš se zaznamenat pocity výrazy neotřelými, báseň krásně plyne a je zvukomalebná. Tvou báseň respektuji takovou, jaká je.
Ten pocit trochu chápu. Všechno asi podělal kontrast mezi poetickými obrazy, jichž jest plný kaleidoskop, a posledním veršem krutě banálním. Ty obrazy musej mít, pro Tebe, nějakou společnou rovinu, od které se odvíjí jejich geneze. Tou ovšem nemůže být něco takovýho, jako poslední verš-von by tam měl vlastně plavat celou básní v neurčité podobě-náznaku.
Snaha se cení, ale nestačí... tady je třeba si ujasnit sama pro sebe - CO JE TO POEZIE, jaké jsou její verbální a rytmické prostředky, ujasnit si námětové oblasti (to u tebe nebude problém), nepsat básně podle prozaické šablony. Začínali tak blbě skoro všichni, jenže ne všichni si na to vzpomenou...
V tom rébusu, plném adjektiv, není poznat, cos vlastně chtěla říct. Použité prostředky působí strašlivě účelově. Dopouštěl jsem se dříve stejných chyb, proto z dobrého důvodu říkám: Tudy ne!