pomoz mi..

Jsi tak krásná, že i přesto, že tě znám snad už 5 let, nikdy z tebe nemůžu spustit oči. Tvůj úsměv mě povzbudí pokaždé, i když už vím, že je všechno ztracené. Tvoje slzy ve mně probudí hříšné myšlenky, tvůj jediný dotek rozechvěje celé moje těla a jediný dotek můj ve mně vzbudí vášeň větší, než jakákoliv, kterou jsem kdy s kým zažila. Tvoříš můj svět, stíny mojí duše, naději mých dnů a ať už jsem pro tebe třeba jen jedinou tvou vzpomínkou, která se rozplyne ve větru vždycky, když na mě přestaneš myslet, tvoje duše bude tu lásku cítit navěky věků, protože víc sebe ti nikdo nepředá.

Moje srdce je tak roztrhané!!!! Všechno je zničený!! Všechno, já chci zase volně dýchat a být sama sebou, chci být zase tvým snem!! Chtěla jsem toho tak strašně moc???? Je toho skutečně tak mnoho, když jediné na co myslím dnem i nocí, ve snech i v realitě, je být s tebou? Schoulit se do tvého pevného náručí a připadat si zase jednou jako malé chráněné dítě, kterému se nemůže nic stát, když je tam, kde je mu nejlépe.. přeji si toho skutečně tak moc, že mi to nemůže být splněno? Už nic nežádám, jediné co chci..je najít světlo na konci tunelu a klid ve své rozervané duši…

Opravdu si myslíš, že bylo správné posílat tě sem?? Právě tebe? Takovou malou citlivou duši, která není natolik silná, aby bojovala se svými touhami? Která raději jim podlehne v důsledcích obrovských hříchů, než aby zachránila existenci pramála životů? Jsi tak sobecká a nicotná.. opravdu nevím, mám-li tě poslat dál..jediné, co vím, je, že tvým osudem je být navždy sama…třeba v obležení společníků, ale přesto navždycky opuštěná. Dělej, jak myslíš. Bylo ti povoleno vstoupit na tuhle nádhernou zemi. Jen doufám, že to tady nepokazíš.

Tak jsem tu…co čekáte, že se stane???? Já svět nespasím, nikdo mi nepomůže!

Teď už jsi skutečně na konci? Na konci tvojí cesty? Oh-jaké pro mne překvapení, věděl jsem, že nikdy nic nedokážeš, ale že ještě vydržíš tak málo? Jsi troska!! Jediné, co mi teď zbývá je poslat tě do nicoty, do té temné pochmurné říše..

Šťastnou cestu!!!

Pojď, podej mi ruku, zlato… pomůžu ti vstát…pomůžu ti ven z téhle hluboké propasti…

Máš hluboké oči a zaniklý úsměv…tvoje rtěnka je rozmazaná..musíš s tím něco udělat

jsi tak malá dívka v tak velkém světě..

Jsem tady já! A strašně tě potřebuju!! Hrozně moc, prosím pomoz mi!!

Nezapomínej na mě, potřebuju tě .. hrozně moc.

Skutečně nemáš strach se tam vrátit? Rozmysli si to, pomáhám ti jenom proto, že vím, jaká jsi byla kdysi.. kdysi jsi byla krásná!!!!!!!!!!!!

KRÁSNÁ! KRÁSNÁ! KRÁSNÁ!

Pomoz mi!! Já chci pryč,

prosím…rychle…