Koberec

Koberec

V době, kdy mým dcerám Janě a Evě bylo kolem

čtyř, pěti let sem pro ně chodil do školky. Jeden zimní

podvečer sem je silně alkoholicky zmoženej (chlastačka v

práci), přitáh domů a zatopil v kamnech. Lehce sem zaleh

na koberec s tím, že do kamen po chvíli přiložím. Jenže

sem usnul, v kamnech vyhaslo a já začal klepat kosu.

Dcery zpozorovaly, že mi je zima a ihned začaly jednat. Do

podpaží mi vrazily dřevěnýho koníka (moji voblíbenou

hračku z dětství), na ksicht mi nasadily potápěčský brejle

a takle upravenýho mě nakonec zarolovaly do koberce.

Kurva, to si vůbec nedovedete představit tu hrůzu a děs,

když sem po chvíli procital. V podpaží mě šíleně tlačil

dřevěnej koník, hnátu sem vůbec necejtil, nebyl sem

schopnej žádnýho pohybu, jak sem byl zarolovanej do

koberce, a navíc sem viděl úplný hovno, protože v

potápěčskejch brejlích sem měl i rypák, takže sklo bylo

úplně zamlžený. Cejtil sem se jako čerstvě amputovanej,

jednorukej, po celým těle vochrnutej slepec, navíc řádně

sťatej!!! Až když sem hrůzou celej zkoprnělej cosi zařval,

tak mě dcery, děvenky mý milovaný, z koberce vyrolovaly.