1: kapitola

Toho večera se změnilo hodně, moje rodina byla daleko a myslím že i navždy ztracená. Nevím jestli ji ještě nekdy spatřím ale vím jistě jaký mě čeká osud. Svět je ponořený do temnoty, plne zloby a nenavisti, s neomezenou silou hledající magickou moc. Ale to předbíhám a raději se vrátím do minulosti. Do světa který byl plný lásky, štěstí a s velkou budoucnosti.V jedne zapomenuté krajině se narodil kluk, kterému byl určen osud lidstva, v zachránění celého světa. Vyrustal s velikou rodinou, která mu vždy byla blizko, pomáhala mu a učila ho. Byl to naivni chlapec, vše co si přal mu bylo splněno. takhle si představoval že to chodí i za horami této krajiny. Ptal se své matky, která mu velice naslouchala, jake je to za horami, jestli se smí vydat mimo vesnici. Ta mu vždy odpověděla laskavým hlasem a milým úsměvem. "až nadejde tvůj čas synu." znělo z jejich rtů. Synek se s tím smířil, ale jak vyrustal a dospíval byly jeho otazky častější a složitější. Otec se bál, že uteče a vydá se sám do neznáma a vše skončí. Mephius, tak znělo chlapcovo jméno často pozoroval na svém oblíbeném místě noční oblohu, hvězdy které pokrývali nebe a malé nepatrně světelkující světla hodně daleko od jeho domova. Přemýšlel co se tam ukrývá. Jaké to tam je, jestli jiné než tady ve vesnici ve které bydlí, nebo přes varování otce je to špatné místo pro něho. Měl své rodiče velice rád a proto je poslouchal na slovo, i když nerad. Přesto je miloval a nedal na ně dopustit, v jeho životě byla i jedna dívka, kterou miloval víc. byla jeho druhou půlkou duše, chránil ji před vším co ji ohrožovalo.  Byla s ním pokaždé když mohla a její rodiče ji pustily. Povídali si o všem možným, škadlily se a plánovali spolu bohatou budoucnost. Dny a tydný se měnily v měsíce. Uplynul rok když někdo na strážní věži zacinkal zvonem, že vidí v dálce poutníka, všichni seběhli na nádvoří uprostřed vesnice. Mephius s Kristien zrovna byly na kopci když uslyšeli zvon, lekli se..nikdy ho neslyšeli. Rychle vstali a utíkali do vesnice. Mezitím všichni obyvatelé se shromáždili na nádvoří a šuškali si kdo by to mohl být. Muž na věží vykřikl že je to starý muž chodící o berli. Od davu se oddělili dva muži a vyběhli před bránu, utíkali ke starému muži a pomohli mu dojit do vesnice, ten jim byl vděčný za pomoc i když bylo na něm vidět že ji nepotřebuje. Dav utichl když spatřil staréhu muže, ten pozoroval muže, ženy s dětmi svým hřejivám zrakem, přejížděl po každém kdo zde stál, někoho hledal, Mephius se svou dívkou přiběhli k bráně a zastavily se. Tiše přebíhali nádvoří, kolem muže, který vypadal jako čaroděj, Měl bílé dlouhé vlasy, tak i jeho plnovous měl barvu čerstvého sněhu.. Na hlavě mu stál černý vysoký špičatý klobouk, v ruce držel hůl s koulí na konci a na sobě měl šedivý, lehce špinavý hábit. "konečně jsi tady Mephi",  Mephius se zastavil v půlce cesty, díval se na něho a nechápal jak ho vidí když je za ním. "ano já vím, jsem otočený a není možné abych tě viděl, viď'" přitom se čaroděj otáčel a Mephius se díval starému muži do očí, jeho namodralé oči jakoby ho vtahovali do sebe a jeho myšlenky se mu ztracely. "kdo jste" znělo z jeho rtů a uhnul pohledem. a podíval se na svou matku a otce. "nadešel tvůj čas synu" řekla jeho matka se slzami v očích. davem to zase začalo šuškat, utichl když se čaroděj pohnul směrem k mladé dvojici. Mephius se díval do země, ale kristien zkoumala čaroděje. '"ty toho hodně dokážeš děvče," Mephius zpozorněl a vpijel se čarodějovi do tváře, stáli naproti sobě jako sochy, šumot stromů byl jediny zvuk široko daleko. Mephius se nedokázal pohnout, držel se s Kristien za ruku a čekal až čaroděj něco řekne. "musíš se hodně učit chlapče, máš před sebou dlouhou cestu za poznáním a magii." Mladá dvojice sebou trhla, v obličeji se jim objevila bíla barva. srdce se jim zastavilo, krev ztuhla, a dech nabíral na síle..to vše v jedne vteřině zase utichlo a Mephius pohl rty.'"cože? jaka magie, poznaní a jaka cesta?...  kdo jste, co po nás chcete.".jeho rodiče se oddělily od davu, který se zase rozešuměl. "milý synu, chtěli jsme ti to řict až dospěješ, teď nadešel tvůj čas, chránili jsme tě před špatným vlivem za hranicemi naši vesnice, ať máš čisté svědomí a odhodlání. " Mephius se nestačil dívat na čaroděje a své rodiče, nechápal nic a měl plno otázek. "ano já vím " řekl čaroděj. '"jmenuji se Dromelius, jsem z daleké velké říše, nazývajicí se Misildor, je to rozmanitá země plná krásy ale i nečekající zrady. Smíšené obyvatelstvo rozmanitým profesí, dobrých ale i velice špatných lidí. společenstvo čarodějů, ze kterého pocházím já. Já který byl vyslán tě najít a doprovodit tě do této říše a....." " moment " vykřikl Mephius .."jak doprovodit..proč a kdy.?.".Dromelius mrkl jedním svým modrým okem a přistoupil blíž. "lepší by bylo kdybychom si popovídali v soukromí, ty, já a tvá dívka Kristien. "  Mephius s Kristin následovali čaroděje ven, pryč z vesnice. Došli k jednomu velkému stromu. Dotkl se holí kůry a něco zamumlal. v jedné vteřině a ani to ne se objevila a ztratila okolo nich modrá zář. '"c c co co to bylo?.." vyhrkla Kristien s Mephiusem současně. Dost otázek: "Musím vám říct něco velice důležitého, tak pozorně poslouchejte." Všichni tři si sedli na trávu ke stromu a čaroděj začal. "když byly tví rodiče mladí jako jste teď vy dva, tak ses jim narodil. Byl to dlouhý a bolestivý porod, nechtělo se ti ven. Bylo to zde u toho stromu, protože tvá matka nestihla dojít do domu. Když jsi se narodil, tvá teta, kterou nemůžes znát, bydlela tady s tvou matkou, byly to dvě veselé sestry, obě dvě stejné, jen tvoje matka byla mnohem krásnější, když jednoho dně potkali tvého otce, tvá teta Loreen žárlila že se do něj nezamiloval a vybral si tvou matku. od té doby jí působila jen samé nepříjemnosti, všem lidem vykladala že je špatná, a pomalu se měnila v nebezpečnou ženu. Jednoho dne šla do lesa, dlouho se nevracela, měli o ní strach. Až večer přiběhla celá špinavá, vykřikovala nesrozumitelné věty. svou sestru uhodila a vytáhla kříž na němž byly symboly..začla mluvit cizí řečí a přitom se dívala na tebe, tvá matka tě držela v náručí, když v tom přiběhl tvůj otec a svalil její sestru na zem. Byla to kletba, proklela tě a určila nesnadnou budoucnost ve které se budeš těžko rozhodovat." Mephius otevřel usta, ale čaroděj ho zarazil zvednutím ruky. Mephi se na něj zašklebil. " taky ti musím říct že umím číst myšlenky, takže se nemusíš ptát, vše řeknu."  "Takže tvá sestra na chvíli omdlela, tví rodiče a i ostatni byly vystrašeni co se s ní stalo. to nebyla ona říkali si. Položili ji na postel at odpočívá, nechali u ni někoho kdo by jí ohlídal. jenže ráno byla pryč, hlídač byl mrtev, zděsily se jak se tohle mohlo stát. ve vesnici se šířilo plno otázek, když jednoho dne zde přiběhl kůň černý jak uhel, na něm jezdec. Zastavil se před bránou a chvili postával, vytáhl něco z zpod sedla, hodil to na zem a ujel zpět odkud přijel. Nějaké malé děcko se vytrhlo od jedno ze svých rodičů a vzalo kus papíru, dívalo se na něj a vykřiklo. Matka k němu běžela, bohužel pozdě. Dítě upadlo na zem a dech se mu zastavil. Rozplakala se, pak příběhla i tvá matka a poznala znak který kdysi viděla. Viděla jej na kříží od své ztracené sestry. Vzala opatrně papír, v ten moment jsem věděl že nastal čas, připravoval jsem se na cestu. Tvá matka a otec pohlíželi na papír. Nestalo se jim nic, byl to obyčejný papír jen s hrozným znamením. Bylo to tím že tvá teta zaklela částečně i tvé rodiče. protože se pojí s tvou krví. Ten symbol znamenal konec země jak ji známě, bylo to znamení černokněžníka z Misildoru. obávaného a krutého. Bylo štěstí že jsem odešel nezpozorován. Teď se dostávame k nejdůležitější části příběhu. Ty, musíš zabít svou tetu a tím se zbavit svého prokletí." Mephius vytřeštil oči a vykřikl "zabít, to ne, nedokazu zabit ani brouka natož člověka." Dromelius ho uklidnoval, Kristien ho vic sevřela. "ano já vím, budu tvým učitelem, naučím tě věci které ani netušíš že existují, a tvá divka ti bude stát po boku." kristien užasle vydechla a zamrkala. " to ne, řekl Mephius, nechci ji ztratit."  nastalo ticho a strom zašuměl.  "jistě " řekl čaroděj. "neboj se, nic se ji nestane, budete pod tou největší ochranou, jen se musíte hodně učit, byt trpělivý a pozorní. Tvá mysl je silnější než samotného černokněžníka Senthiella. Tvá duše a tělo je tvrdší než jeho, on je šílený a pomatený zlem. Ale ty víš co je dobré. Tvá cesta k poznání bude dlouhá. Budoucnost je tvoje."  Mephius s kristien se na sebe podívali. Museli se vyspat, čaroděj na ně vážným výrazem hleděl a nastal pravý čas daleké cesty za neznámem.