Večerka

Po vojně, v bohatýrských dobách svobodného života jsem ať už na vandrech, na chatách, v hospodách či v mém podkrovním pokojíku prožíval s kamarády skvělé momenty života. Z těchto zážitků pak vznikly historky, které jsme si vyprávěli po hospodách. Již několik kamarádů mi řeklo, že bych to měl dát nějak dohromady. A Franta Černý byl oním příslovečným posledním hřebíčkem do rakve, který mě nakonec přiměl tyto historky sepsat. Začal jsem část z nich tedy psát ale zjistil jsem, že ve spisovné češtině vůbec nevyniknou. Ty historky patří do zakouřených lokálů čtvrté cenové skupiny. A tam se jak známo mluví jinak. Takže je píšu tak, jak jsem je po hospodách vyprávěl. Preventivně předem proto vzkazuji těm, kteří by se snad nad přemírou sprostých slov pohoršovali: Nečtěte to nebo si mě dejte do neoblíbených. Tak to jen tak na úvod, aby jste než začnete číst, věděli do čeho jdete.