Dvojí návrat domů

Jednou sem se takhle v noci vracel domů z

vydařenýho tahu, ale neměl sem klíče vod baráku.

Zazvonil sem a domů mě pustila má dobrá máma (pánbůh

jí přej lehký nebe). "Kolik si toho vypil?" ptá se. Stěží

udržujíc rovnováhu, lžu jak když tiskne: "Jestli dva půllitry

píva, tak to bylo moc." "Proboha, celej litr," žasne máma....

Odpotácel sem se do mýho podkrovního pokojíku a máma

spokojená, že už sem konečně doma s klidem ulehla.

Svlík sem se do naha (od malička spím zásadně nahej) a

zaleh do pelechu. Po chvíli ale na mě přišlo chcaní

(následky pivních radovánek). Protože v podkroví hajzl

nebyl a v tý době sem se pivně radoval velmi často, řešil

sem to tak, že sem chcal z vokna podkrovního pokojíku

na záhony pod voknem. Takže sem celej nahej votevřel

vokno, klek sem si na parapet, levou rukou sem se zapřel

vo horní rám okna, pravou rukou vohrnul šulina a pak

sem prožíval tu slast vyprazdňování natlakovanýho

močovýho měchýře. Ale co čert nechtěl, ruka mi z rámu

okna sklouzla a já sem z vokna vypad.... Naštěstí byly

záhony pod voknem čerstvě zrytý, takže sem spad skoro

jako do peřiny. Co bylo ale horší, tu noc i silně pršelo, takže když sem

mírně votřesenej vstal, byl sem blátem zmalovanej jak

australskej domorodec. No jo, kurva ale co teď??? Barák

zavřenej, máma spokojeně spí a já stojím v zahradě nahej

jak kokot. No nic, šel sem znovu ke dveřím a zazvonil....

Chuděra máma znovu votevřela, téměř zcepeněla a po

chvíli nevěřícně říká: "Ježíšmarjá, vždyť sem tě před chvílí

pouštěla domů!!!" "Klídek, mami," vodpovídám bohorovně,

"vo hovno de, hlavně že sme voba zdravý...."