Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDialog dvou mluvčích
Autor
R.Mart
Dva lidé kráčí bezejmennou ulicí bezejmenného města, mezi bezejmennými domy obývanými bezejmennými lidmi. I oni sami jsou bezejmenní, pod jednou všeobecnou oblohou. Dali se do řeči. Jejich rozhovor je prázdný a nedává žádný smysl, přesto v nich žák starého Mistra našel několik malých pravd a proto ho sepsal. Nikoliv pro ten rozhovor, ale spíše pro ty malé pravdy, kterými je protkán. Jsou čtyři hodiny odpoledne a kdesi v Mordoru svítá...
+"Poslyš, prý také nesouhlasíš s umístěním těch nových kusů na náměstí. Právě od tebe se mi to nějak nezdá. Vždyť jsi to vždy byl ty, kdo hájil umělce a jim podobné... co ti na nich tak vadí?"
-"Slyšel jsi dobře, nelíbí se mi. Ano, postavili je do výše a pokryli zlatem, jen se měli předem zeptat lidu. Já vím, použiješ na mě má vlastní slova, řekneš 'většina lidí jsou hlupáci'. A já ti na to odpovím 'Bůh ví, že s Tebou naprosto souhlasím'. Jenže být hlupákem neznamená nemít nikdy pravdu."
+"Upíráš tomu snad umělecký rozměr? Pomysli na toho, kdo tvořil. Měl přece nějaký záměr, který nějakým způsobem zpracoval. Omezuješ umělce ve tvorbě umění. To je jako když Boha omezíš ve všemocnosti."
-"Srovnáváš nesrovnatelné. Neomezuji umělce v jeho tvorbě, ale v projevu směrem k lidu. Což nemáme výstavní síně a muzea, kam může umělec svá díla uzavřit, aby je nikdo neviděl? Vždyť právě proto stojí. A jen ti s křivými nosy tam nahlížejí. Proč ale kazit už tak zkažené město něčím takovým?"
+"Protože každé umění je hodno uveřejnění. Povzbuzuje lid k rozhovoru, budí city, dobré i špatné. Hýbě světem, a každý včetně tebe ví, že v tomhle patu, ve kterém se svět nachází, nic není třeba více nežli pohybu."
-"Lid lze k rozhovoru povzbudit jinak a lépe. Krom toho, sám slyšíš, jak i ta kamenná dlažba si o tom povídá. Nelíbí se, nikomu krom těch s křivými nosy se to nelíbí."
+"A tvůj nos se prapodivně narovnal. Uvaž ale, když postavili ocelovou věž, také se nelíbila. A dnes?"
-"Opět srovnáváš nesrovnatelné. Ocelová věž nebyla umění, byla stavitelství, mistrovský kus, na který jen doba nebyla připravená. To, co je na náměstí, není ani umění ani mistrovství. Jsou to dětské čmáranice vztyčené do výše a zalité ve zlatě. Navíc jimi obestavili Dóm, to přece nejde, to je svatokrádež! Nemohu jim to odpustit. A nebude se to líbit nikdy a nikomu. v žádné době, která přijde. Dává na odiv jen to, jakou dnes mají ti s křivými nosy moc."
+"Hle, jsme na náměstí. Když se dívám k Dómu, nechápu tebe ani ostatní. Většina lidí jsou hlupáci."
-"Bůh ví, že s Tebou naprosto souhlasím. A zvyknou si. Jen ne ze své vůle. Ale že si zvyknou proti své vůli, to z nich dělá hlupáky!"