Važ si svobody, smrade!

Seděli v baru. Já pobíhal s dalšími opilými puberťáky kolem. Do baru, do kuchyně, do restaurace, ven do sněhu a zase zpátky. Bylo mi nějakých čtrnáct.

V. seděl na baru. P. stál za barem a naléval. Oběma bylo kolem padesáti. Zrovna jsem se opíral o bar, snažil se stát na nohou, zatímco mi P. naléval další koktejl, který jsem ho o pár hodin dříve, toho času střízlivý, naučil míchat.

„Ty dnešní mladý holky, Péťo, to jsou všechno takový kurvy!“ stěžoval si zrovna V. „To za nás nebejvalo.“

Pak se obrátil ke mně.

„Co ty si vo tom myslíš?“

„No...“ zamyslel jsem se, nebo aspoň jak si to pamatuji. „Žijem ve špatný době,“ myšleno k tématu, jako odpověď na otázku.

„Ve špatný době?“ zařval na mě V.

„Tyvoletyvíšhovno“ utrhl se na mě P. a pohrdavě se zasmál.

Následovala řada nadávek a výklad na téma „Važ si svobody, smrade“ a „Buď rád, žes nežil před revolucí“ a nevím čeho všeho ještě, kterou mně zasypal V.

Dodneška jsem to nepochopil.

Každý kdo ho zná ví, a sám V. se tím nikdy netajil, že V. je a vždycky byl komunista.

Tohle nemám rád, na těch vesnických hospodách.