Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Někdy

19. 11. 2001
4
0
742
Autor
Jelena

Někdy jen sedím

A povídám si sama se sebou

Splétám si v hlavě rozhovory o kterých vím

Že se nikdy neuskuteční

 

Nejčastěji si povídám s tebou

Říkám ti jak moc tě mám ráda

A přitom tě objímám

A potom tě líbám

 

A ty mi odpovídáš svým krásným hlasem

Do kterého jsem se zamilovala už tolik dávno

A říkáš mi ta nejkrásnější slova

Jaká jsem kdy slyšela

 

Hovoříš o své lásce ke mně

Popisuješ své pocity

A přitom mě objímáš

A potom mě líbáš

 

Představuji si nás dva

Jak sedíme ruku v ruce v rozkvetlém parku

Možná někde v Průhonicích

Anebo třeba na Petříně

 

Sedíme teď už tiše

Nemusíme si říkat vůbec nic

A přesto víme úplně všecko

I když nemáme v hlavě vůbec nic

 

Myslíme srdcem

Dýcháme srdcem

Naše srdce se drží za ruce

A my si povídáme očima

 

A pak se probouzím ze svého snu

Který přichází a zase odchází

Každý den několikrát

A chce se mi brečet.


Print
04. 10. 2003
Dát tip
*!

Fladdermus
24. 12. 2002
Dát tip
Krásné, až příliš reálné... :.(

gennaro
03. 10. 2002
Dát tip
romantika...to áno

wqw
19. 11. 2001
Dát tip
Já pro změnu ve snových rozhovorech s Ní zamilovaný do celého jejího světa, do duše a rtů tvořím celý nový život, kterému jsme předem ublížili........ ...lidé...opravdu zvláštní tvorové... */pro nás všechny

Amanda
19. 11. 2001
Dát tip
Hmmm takova privat emotions presne tak jak ti to prislo do duse... prijde mi to takove prilis hrube ve smyslu propracovanosti a moc jednoznacne... ale "Naše srdce se drží za ruce" -naaadhera... to byl zasah pro tu mou dusi...

Krel
19. 11. 2001
Dát tip
Tak to si prožije asi každý z nás...hezké horkosmutnokrásné..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru