Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Š š hů

19. 10. 2010

1599

Autor

ffrruukkoo

vzpomínková

Nezeptal ses mě proč pláči,

slaná voda tváře smáčí,

utíkal jsi chytit vlak.

V davu sama - opuštěná

svou reakcí vyděšená

v srdci cítím velký tlak.

Bez emocí kráčíš dál,

kdybys aspoň zamával,

zahnal by jsi můj strach.

Vlak si hvízdl, rychle žene,

ode mě tě navždy veze,

zbyl jen těžký mrak.

Sem tam v noci s promilí,

slyším výkřik tesklivý,

nepoznávám vlastní hlas.

11 názorů

ffrruukkoo

20. 10. 2010

Dát tip

Kiw: to neřeš, pes je totiž zakopaný někde úplně jinde ... zůstaly jen výkřiky do tmy

Kiwagamo´ag

20. 10. 2010

Dát tip

Z básně samé a zu veršovaných reakcí je mi nejasno, kdo to vlastně zavinil. Ale upřímné a prožité veršíky se musí ocenit

ffrruukkoo

19. 10. 2010

Dát tip

bude-li kdy nějaké příště, chytnu se ho jako klíště, srdce své mu k nohám dám, odejít ho nenechám.

Overkill

19. 10. 2010

Dát tip

Já býval vždycky potemník, tak nečekej teď útěchu. Příště ho strč pod rychlík a přidej hymnu výsměchu! T/O

V noci zjeví se, jak už to bývá, to, co přes den člověk skrývá. Z hlubin temných přijdou samy nikdy nikým nepozvány vzpomínky na šťastné chvíle, jež jsou vzdáleny na míle. Bolí to as pro tu dálku... Lepší zamknout se na sedm zámků.