3 díl: Mluvící konvice a ti druzí

,,Gaudo! Hej Gaudo, už se probouzí!" doléhalo ke mě volání, jakoby z dálky.

Chtěla jsem otevřít oči, ale ta nesnesitelná bolest hlavy mi to vůbec nedovolila. Bušilo mi ve spáncích a všechny moje vzpomínky se mi rozplynuly.

,,Kde to jsem?" 

,,V bezpečí!" odpověděl mi jiný hlas, než ten předchozí, který mě probudil.

Pomalu jsem otevřela oči a vyjekla zděšením.

,,C-c-co to je?" prudce jsem se zvedla, ale svět se se mnou zatočil a nebýt toho druhého chlapce pravděpodobně bych upadla. Na polštáři, na kterém před chvílí byla moje hlava, poskakovala červená konvice na čaj. U nohou postele stál malý, tak desetiletý kluk a na jehož tváři bylo vidět pobavení.

,,Gaudo, nestraš!" okřikl ten malý chlapec s pobavením konvici na čaj, ano opravdu mluvil k té konvici! Poté se teprve otočil na mně:,, Já jsem Garry a ty?" ptal se a se zájmem mě pozoroval, nechápala jsem vůbec nic, co je to proboha za místo?

,,La Tér." špitla jsem nejistě.

,,Náš pacient se konečně probral." vkročila do místnosti další osoba, která tentokrát vypadala, už docela normálně. Musel být na mě opravdu legrační pohled jak se nejistě krčím v koutě postele.

,,No tak nás se nemusíš bát." promluvila na mě vlídně, ,,ti dva jsou trošku střelení, nevšímej si jich." zarazila se a rychle dodala:,,Já jsem Matylda a ty jsi La Tér, že?"

,,Ano, a kde to jsem?"

,,Ty to nevíš?" vyskočila ta konvice, jak že jí to říkali? Gaudo?, ,,jsi na zámku Saradial!" řekl a dál vesel poskakoval po mé peřině.

,,Na zámku Saradial?" to zdělení mě doslova vytáhlo z mého bezpečí kouta, posadila jsem se na kraj postele a dychtivě poslouchala.

,,Ano má milá, nacházíš se v kuchyni v zámku Saradial, měla si obrovské štěstí, když tě sem přinesli vypadalo to s tebou hodně zle." usmála se na mě mile Matylda.

,,Jo, jo princ si s tebou máknul." ozval se zahloubaně Gaudo.

,,Princ?" vyjekla jsem překvapením, když v tu chvíli se na zdi rozkřičeli kukačkové hodiny.

,,Ježišmarjá to je hodin!" vyskočila ze židle Matylda, až jsem se divila, kde se takováhle mrštnost v jejím kulatém těle bere.

,,Sebastiáne vstávej! Jde se pracovat!" křikla ke kamnům a já s podivem sledovala jak se probouzejí k životu.

,,Vždyť já vstávám!" odvětila rozespale, hlubokým hlasem, kamna. 

Po pár minutách se už kuchyní linula úžasná vůně, zatímco já se ponořila do svých myšlenek: Jsem v zámku Saradial. Zachránil mě princ! Možná, že ho někdy uvidím?!