Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se5 díl: Bouře černých jezdců
26. 10. 2010
0
1
595
Autor
J.T.
,,No tak honem!" popoháněla jsem Rozárku, když jsme odpoledne sbíraly na zahradě za kuchyní uschlé prádlo. Rozárka trvala na tom, že mi pomůže a tak sbírala malé kousky prádla, které ve svých předních prackách udržela. Tlačil nás čas jelikož se nebe nad zámkem zatáhlo a dolů do údolí nebylo vidět vůbec, halilo se do své přízračné mlhy, do té mlhy která zvěstovala, že přichází bouře. Obyvatelé Květné, jak já je znám, se právě teď krčili ve svých domech a vyprávěli si povídačky o černých jezdcích, kteří přijíždějí z temných lesů Askenu, dříve sídlo víl, dnes v těchto lesích sídlilo to největší zlo ze všech. Nikdy jsem těm povídačkám nevěřila, ale když jsem poznala zámek Saradial a jeho kouzlo, na rukou mi naskakovala husí kůže a po zádech mi stékaly potůčky chladného potu, kdykoliv jsem se podívala dolů do neviditelného údolí a vzpomněla si na všechno to vyprávění.
,,Všichni do zámku!" nesl vítr ozvěnou, a já chytala ubrus, který mi z ruky vytrhl poryv větru, zlověstně skučící v korunách stromů. O pár minut později jsem s pomocí Garyho zabouchla dveře kuchyně a zajistila je na velkou petlici. Okna byly bezpečně zavřené na okenici a kuchyní se linulo příjemné světlo z očarovaných svícnů na zdích a stropě. Jejich plamen vydával silnější světlo, než normální a rozžehl si lusknutím prstů.
,,Máš strach?" ptala se mě Matylda, když k nám přes zavřené dveře dolehl zvuk gongu z nádvoří. Je to tu, bouře právě začíná. Nájezd černých jezdců právě započal.
,,Princ by se měl každou chvíli vrátit, trvá mu to nějak dlouho!" pohlédla Matylda ustaraně na své kapesní hodinky, které nebyly jen tak obyčejné. ,,Dnes si s tou mlhou dal opravdu záležet." nervózně popošla a křikla na Sebastiána:,,Vstávej lenochu uvařím aspoň trochu čaje. Nevydržím jen sedět a čekat!"
***
Vysoko nad mlhou v údolí se vznášelo bílé stvoření, co je to přesně za tvora se neví, jelikož ho nikdo nikdy, přes hustou mlhovou clonu, nespatřil. Tiše plul, unášen větrnými víry, směrem k zámku Saradial jeho bystrým očím neunikl pohyb v horách, černí jezdci se plnou rychlostí hnaly k bránám zámku. Jejich rudí, ohnivý koně zlověstně funěli a od jejich kopyt odlétali jiskry. Díky mlze nad údolím si obyvatelé vesniček, hlavně Květné, mysleli, že funění koní je jen hřmění a jiskry od jejich kopyt blýskání. O tom, že pouhé povídačky jsou skutečnost nikdo nevěděl. A tak se všichni krčili ve svých domech a doufali, že bouře nenadělá příliš mnoho škod.
***
Horami duněly desítky zuřivých kopyt rudých ohnivých koních, jejich boky byly splaveny potem, ale oni přesto vytrvale běželi dál pobízeni svými jezdci, černou hřívou jim tu a tam probleskly malé plamínky stejně jako vyfukovali oheň nozdrami. Vojáci na hradbách zámku se připravovali k další bitvě, netrpělivě vzhlíželi do oblak a čekali na příchod prince, bez pomoci jeho kouzel nemají šanci a temní rytíři jsou v mnohonásobném počtu, než kdykoliv předtím a princ se stále nevrací.
,,Tak kde je?" zvolal jeden z rytířů, když už po třetí uhodil do gongu, pro výstrahu dalším obyvatelům zámku, kteří neměli v popisu práci obranu a právě teď byly v bezpečí zámecké kuchyně.
První temní jezdci se dostali až k bráně do zámku Saradial, ačkoliv zámek byl obehnán mnoha kouzly jeho brána do lesů Askenu podléhala zvláštním pravidlům, ještě za dob víl na ní bylo uvaleno pravidlo věčného průchodu, proto jej princ nemohl bezpečně zabezpečit proti zlu, tak jako hradby a další dvě brány. Ty chabá kouzla, kterými mohla být chráněna sice nájezd temných jezdců zpomalil, ale nemohl jej zastavit úplně. Proto se na první nádvoří vehnalo asi třicet koní a jejich jezdců, všude byl hluk a obyvatelé vesniček v údolí, právě začali strachy drkotat zuby, nad největší silou bouře, kdyby však věděli vše...
***
,,Princi, kde se touláš?" povzdychla si Matylda už asi po páté, když vřava bitvy odehrávající se na prvním a pravděpodobně i druhém nádvoří stále, se stejnou silou, doléhala až do kuchyně.
,, Co když se dostanou až sem?" ptala jsem se, ,,ochrání nás princova kouzla?"
,,Měli by, ale..."
,,Budeme se bít!" skočil do řeči Matyldě malý Gary a zařval jako rozzuřený medvěd, teda chtěl tak zařvat, ale jeho dětský řev spíš připomínal fňukání medvíděte.
,,Jo ty tak!" vyskočil Gaudo, ,,při první příležitosti by si zalezl do nejbližší díry a tam se strachem přečkal! A vůbec nejsi žádný medvěd!" zakončil svou úvahu důležitě Gaudo.
,,Jsem!"
,,Nejsi! Jsi jen člověk!" započal Gaudo jejich hádku. Ti dva se v zápalu handrkování dostali až na druhý konec pokoje a já si sedla blíže k Matyldě. Prince jsem stále nezahlédla ani jednou, možná je to nakonec dobře, nesnesla bych to pomyšlení, že sleduje moji zohavenou tvář, stačí když se mi někdy posmívají i někteří vojáci, ale v hloubi duše si strašně moc přeji, abych ho mohla znovu potkat, podívat se, aspoň na chviličku, do jeho nádherných modrých očí.
,,Matyldo?"
,,Vím děvče co chceš znát, nejsi jediná, už mnoho dívek tu bylo před tebou a ani jedna nedokázala prince zachránit..." povzdechla si Matylda podívala se znovu na své kouzelné hodinky.
,,Už bylo na čase!" vstala a zas křikla na Sebastiána, který i v takovém rámusu stihl usnout i když ani ne před hodinou vařila Matylda čaj.
,,Vsávej ty lenochu, za chvíli bouře skončí a princ se bude muset najíst!"
,,a vyléčit." dodala potichu myška Rozárka.