Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

6 díl: Šedé šupiny

26. 10. 2010
0
0
614
Autor
J.T.

 

Nádvořím se rozlehl zuřivý řev, ohnivý rudí koně se poplašeně vzpínali, černí jezdci s nadávkami svoje poblázněné koně uklidňovali a hledali odkud vyrazí ten, který řev způsobil, zároveň se však co nejrychleji snažili dostat zpět k bráně, princ se právě vrací a to ve své pravé? podobě. 
Všichni černí jezdci své koně otočili k bráně, když se zpoza hradeb vyřítil krásný bílý drak, z jeho nozder syčela síra a jezdcům zaléhaly uši v jeho hrozivém řevu. Rytíři a lučišníci na nádvoří pozvedli ruce v radostném a vítězném výkřiku, jsou spaseni zámek Saradial ani dnes nebude dobyt!
***
,,Johó!" vykřikly Gaudo a Gary a roztančili se po kuchyni, když se ozval první řev.
,,Jsme zachráněni!" volali při jejich neidentifikovatelném poskakování napříč kuchyní.
,,No tak nechte toho vy dva!" okřikla je Matylda, ale já jsem si všimla jejího radostného úsměvu. 
Za chvíli bylo po všem, rámus a vřava bitvy utichla stejně jako dračí řev? Vážně to byl řev draka? Podívala jsem se na Matyldu s otázkami v očích. 
,,Neboj to sama brzy poznáš!" řekla místo vysvětlování a odjistila dveře, které s prudkým trhnutím otevřela.
,,Zas se zasekávájí!" povzdychla si a vyšla ven, ,,pojď se mnou!" strčila ještě hlavu do dveří a kývla se mnou. Rychle jsem odložila zástěru, kterou jsem zašívala, vyskočila jsem na nohy a uháněla za Matyldou.
,,Počkejte na nás!" zaslechla jsem ještě řev Gauda s Garym, se smíchem jsem se ohlédla a dál pospíchala za Matyldou.
,,Pomalu!" zastavila mě Matylda a já se podívala tím směrem, kam se dívala i ona a oněměla úžasem.
Posledních pár černých jezdců s vystrašeným řevem pobízeli svoje koně k úprku před krásným drakem. Drak naposledy zařval, všimla jsem si krve, která se řinula z jeho ran a zbarvovala jeho šupiny do ruda, byl raněn a jeho zranění ho vysilovala, ale on přesto zahnal všechny nepřátele daleko do hor Saradialu a pak se vrtkavým letem vracel zpět k zámku. Nad prvním nádvořím náhle ztratil výšku a s duněním dopadl na tvrdé dláždění.
,,Né!" vykřikla jsem a rozběhla se mu na pomoc následována Matyldou a Garym s Gaudem.
,,No tak neboj se mě!" uklidňovala jsem draka, když jsem doběhla až k němu a on s nedůvěrou odklonil hlavu, jeho šupiny nebyly tak čistě bílé jak se zdálo z dálky, začali pomalu šednout. S každým vyčerpaným, sípavým nádechem šedly a šedly.
,,Princi!" odstrčila mě Matylda, ,,já vám to říkám pořád! Ale vy ne! Nesmíte takhle hazardovat se svým životem!" stuhla jsem uprostřed pohybu. Princi?! 
,,Princi?" řekla jsem nevěřícně a drak ke mě otočil svou, do teď odkloněnou hlavu, a já znovu pohlédla do jeho modrých očí, do těch očí po kterých den za dnem toužím. Jako v tranzu jsem draka pohladila po jeho drsných nozdrách. To je tajemství prince z hor Saradialu, on je drak!
S úsměvem jsem pozorovala jak spokojeně zamručel a podíval se na mě svým zkoumavým pohledem, pak se otřásl v návalu bolesti a naprosto se zhroutil, doprovázen mým poděšeným výkřikem.
,,Neboj se dívenko, však mi ho zachráníme!" podívala se na mě a já v jejích očích v jednu chvíli viděla, jakoby odlesk soucitu? Zatřepala jsem hlavu a pustila se do pohání ošetřování drakových, vlastně princových, ran.
***
,,Kdy se zas promění v člověka?" ptala jsem se, když jsem tentýž den, ale slunce se už pomalu sklánělo za hradby zámku a štíty hor Saradialu.
,,To nikdo neví, je velice vysílený." zadívala se s obavami na klidně spícího draka, ,,tentokrát to docela přehnal. Mám strach La Tér!" chytla mě za ruku, ,,moje zlatá dívenko, tebe jsem si velice oblíbila." pustila mě a s povzdychnutím se ode mne odvrátila.
Co se tu děje? posadila jsem se k ohni, který se právě Gary s Gaudem s neustálým handrkováním, snažili rozdělat. S povzdechem jsem si opřela o skrčené kolena a dívala se na spokojeně oddechujícího draka, jaké je tvé trýznivé tajemství princi? Jsi drak, ale to není vše? Zapadající sluneční paprsky se odráželi od šedivých dračích šupin a oheň s veselým praskotem konečně vzplál. Gaudo s Garym s dalším sporem odskákali někam pryč a já zůstala jen s tiše přemýšlející Matyldou, po tvářích se mi rozeběhly slzy. Je to tvé prokletí princi můj milovaný?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru