10 díl: Černá minulost se nedá změnit ve šťastnou budoucnost

Nad krajinou se vznášela mlha, ne není to kouzlo ani prince ani mlhové brány, tohle je ta pravá. Ta která přichází po vydatném dešti v horkých letních dnech, taková která zvěstuje příchod vlezlého podzimu na konci letních prázdnin...

Slunce přes léto vydalo většinu své energie a teď, na konci září, využívalo své poslední letní paprsky, aby do vesnic dole pod pohořím Saradial přinesl jeden ze dnů babího léta, takový den při kterém rybáři vyrážejí vypouštět své rybníky, které bude potřeba vylovit, takový den kdy farmáři kontrolují svezené obilí a seno na zimu a přemýšlí zda-li jim vydrží, nebo budou muset šetřit. Přesně takový den právě začínal. Slunko svými paprsky rozhánělo ranní mlhu a srny, které vyrazili, skryté mlhou, se napást. Zvedli své krásné hlavy, něco zpozorovali. Najednou se rozběhli, vyplašeny, aby si zachránili svůj život. To se jim však nepovedlo. Za pár minut se všechny tři stali objetí šedivého monstra. Jeho dračí šupiny, dříve krásné, jemné a bílé, šedivěli a tvrdli, za chvíli budou...ne na to ani nemyslet, ta doba nesmí přijít!

***

,,Za chvíli přijde zima." řekla jsem se smutkem v hlase. Milovala jsem léto, teplé sluneční paprsky, vodní hladinu volající ke svlažení. Zima je krutá, ale nádherná zároveň. Přichází a svou bílou peřinou přikrývá holé větve stromů a prázdná pole a louky, které jsou už zhola vypasené, aby se na jaře znovu zazelenaly.

,,Ještě je čas." namítala Matylda a sklízela ze stolu po snídani, ,,listí ze stromů ještě nestihlo opadat."

,,Co je ti dívenko?" zasedla ke stolu, naproti mě, Matylda, ,,Něco tě trápí?"

,,Trápí." povzdychla jsem, ,,nevyznám se v sobě, jsem tu už třetí měsíc, princ mě učí tajemství boje a já stále nevím jeho tajemství. Co skrývá?" zvedla jsem se od stolu a přešla k oknu, zahrada služebníků byla zahalena v bílé mlze, tak jako princovo já.

,,Má vůbec nějaké jméno? Proč mu mám říkat jen princi? A kam v posledních dnech, stále častěji, mizívá? Já, já jsem mu o sobě pověděla vše a on své já dál pečlivě skrývá. Chci vědět všechno Matyldo! Všechno! Proč se mění ve draka? Kde vzal svou kouzelnou moc? Proč jsou jeho oči...tak zvláštní?" odvrátila jsem se od smutného pohledu na mlhové ráno, ,,Proč je tolik otázek a žádná odpověď?"

,,Děvenko to je život. Nepřemýšlej a radši dojdi do sklepa pro brambory!" strčila mi do ruky starej hrnec a pleskla mě útěrkou, aby mě popohnala.

,,Radši nechtěj nic vědět." povzdychla si, když za mnou zapadli dveře sklepa, myslela si, že jí neslyším, ale já to slyšela přesně. Vzbudila ve mě tím ještě větší zvědavost.

***

,,Hádej kdo je to?" někdo mi přikryl oči rukama. Nemusela jsem hádat, věděla jsem to přesně. Princ a v nějak dobré náladě. Co se to stalo? Donutila jsem svůj tep uklidnit se do normálu a s úsměvem jsem se otočila. Byla jsem se projet a právě jsem i s Důvěrou odpočívala u mlhové brány, tohle místo se často stávalo cílem mých volných projížděk s Důvěrou, i když jsem právě tady většinou trénovala.

,,Myslíš si, že tě nepoznám?" odpověděla jsem a začala vyzvídat důvod veselé nálady.

,,Nevím, prostě tak, ráno jsem se probudil a svět se na mě smál."

,,Princi!" s vřískotem se k nám hnal malý Gary.

,,Hej ty malej zbojníku, kam pak?" zatočil princ s Garym ve vzduchu, jako by nic nevážil.

,,Princi, chce s váma mluvit Matylda. Prý to spěchá!" 

,,Co mi jen může chtít?" odvětil vesel princ a usmál se na mě, ,,a když to spěchá, tak musíme rychle." vysadil Garyho na Areze, poté se na něj vyšvihl sám. Na nic jsem nečekala a nasedla na Důvěru. Rychlím klusem jsme dorazili k zámecké kuchyni. Matylda už nás vyhlížela.

,,Princi prosím, potřebuji s vámi mluvit." volala, a vedla prince do kuchyně, když sesedl z Areze a ten, sám, vyrazil ke stájím. Pustila jsem i Důvěru, která Areze následovala.

,,Musím s ním mluvit sama." zarazila mě Matylda u dveří do kuchyně, ,,zajdi mezitím do věže hlídek a optej se na černé jezdce."

,,Děje se něco?" ptala jsem se se strachem v hlase. Takovýhle úkol po mě Matylda ještě nikdy nechtěla.

,,Vše bude v pořádku." rychle odvětila Matylda a zabouchla dveře, ještě dřív, než jsem se stihla na něco zeptat.

***

,,Matyldo děsíte mě!" spustil princ okamžitě, jak Matylda zavřela za La Tér dveře.

,,Děje se něco?" 

,,Jestli se něco děje? Samozřejmě, už několik století se něco děje a to s vámi!" namířila na prince prst, ,,jestli o tom ještě nevíte!" rozhodila ruce v bezradném gestu, ,,ale vy to samozřejmě víte, nemám pravdu?" zadívala se na něho, tak upřeně.

,,No tak Matyldo, samozřejmě, že vím." posadil se princ na lavici u kamen, jeho dobrá nálada naprosto zmizela, ,,v jednu chvíli se za to nenávidím, v druhé mluví mé prokletí. A čas se krátí!" pohlédl svýma modrýma očima na Matyldu.

,,Krátí a vy se musíte rozhodnout co uděláte! Nezapomínejte však na všechny důsledky, které mohou nastat!" 

,,Těch se děsím nejvíc, La Tér..."

,,Ona je jiná, než ty ostatní, mám pravdu?" princ se chtěl ohradit, že to není pravda, ale Matylda ho umlčela, ,,nevykládejte mi tu pohádky, sloužím tu už dobrejch čtyřicet let, už vás znám."

,,Je jiná, ona...jako by ani nebyla dívkou, ale zároveň z ní ta dívčí zranitelnost doslova sálá. Většina těch předchozích odmítla učení boje a...bylo to snadné? Snadné to nebylo nikdy, ale já...u La Tér to prostě nedokážu!"

,,Musíte, už brzy, dřív než bude pozdě!"

,,Ne! O všem jí řeknu, třeba mi pomůže!"

,,Zbláznil jste se?" vyskočila Matylda ve svém zděšení, ,,chcete všechno prozradit? Co udělá, když se o vás dozví pravdu? Stačí, že vás viděla jako draka."

,,Právě proto. Tohle musí skončit." zvedl se princ k odchodu, ,,a je mi jedno jak!" vyběhl ze dveří princ.

,,No tak princi!" volala marně Matylda, po princi už nebylo ani vidu ani slechu.

,,Černá minulost se nedá změnit ve šťastnou budoucnost." povzdychla si, ,,a ani láska vám nepomůže, ani ta" setřela slzy, které se jí samovolně rozběhly po tváři.