11 díl: Koho miluje?

Za princem zapadli dřevěné dveře od kuchyně a on rychle chvátal za La Tér, dnešní rozhovor s Matyldou ho ještě utvrdil, ve větším přesvědčení, že jí musí všechno říct. Odkrýt svou pravou tvář, své pravé já a otevřít starou historii, která ho však pronásleduje již mnoho století. 

Pískl na prsty a nezklamal se, zpoza rohu se vyřítil Arez, bez sedla a uzdečky, což znamená, že do stájí dorazil, ale jako vždy, po odsedlání a oduždění, zmizel aby se volně potuloval a čekal, kdy ho jeho jezdec, princ, zavolá.

,,Arezi, tentokrát ti děkuju, že jsi ze stáje utekl." oddechl si radostně princ a vyšvihl se na neosedlaný hřbet bílého hřebce, ,,nevíš náhodou, kam La Tér Matylda poslala?" ptal se bělouše, když se pohodlně usadil. Hřebec na odpověď zaržál a pak se rozklusal, aniž by čekal na princovu pobídku.

,,La Tér!" otočila jsem se, když jsem zaslechla princovo volání, s Arezem klusali za mnou.

,,Uf dostihl jsem tě." zastavil vedle mě a podíval se na mě, zas se topím v jeho dokonalých očí, uvědomila jsem si.

,,Musím ti něco říct, Matylda s tím nesouhlasí, ale já musím. ani nevím proč, ale něco mi říká, že je správné, aby jsi věděla, co jsem zač." sesedl z Areze. 

,,Ale já..." zmohla jsem se na slabý protest, mám přeci úkol od Matyldy.

,,To počká." rozhodl princ, takovým způsobem, který vám nedá možnost více odporovat. Sedli jsme si do trávy u cesty. Sluníčko vesele svítilo a jeho sluneční paprsky tančili na bílé srsti Areze, který se spokojeně popásal. Princ se zadíval do dálky, na výhled zámku Saradial, nikoho by nenapadlo, že za vysokými zdmi se nachází skoro vlastní svět. Zámek se rozkládal široko daleko, obklopen loukami, lesy a malou říčkou. Celý prostor byl ohraničen zdmi, za kterými se do výšky zdvihaly hory pohoří Saradialu.

,,Je to už dávno, tak strašně dávno, co jsem se stal, tím čím jsem..." začal princ své vyprávění...

 

Před mnoha a mnoha staletími, kdy pohoří Saradialu bylo bezejmenné, kdy, tam kde stojí zámek, byl domov sněhových draků a lesy Askenu obývaly nádherné víly se do podhůří, někde tam, kde stojí Květná, zatoulal jeden princ. Jak se tam dostal a odkud přišel nikdo nevěděl, ani on sám. V kraji se mu však zalíbilo a tak zde nechal vybudovat první vesnici, právě Květnou. Rád vyrážel vysoko do hor, toulal se nepoznaným a objevoval krásy tohoto kraje. 

Při jedné z toulek potkal něco neuvěřitelného, neskonale krásného, bílého draka, skryt v křoví to krásné zvíře sledoval a jeho srdce zatoužilo být jedním z nich, dávno již znal tajemství lesů Askenu a jeho víly, ale s drakem se, za ty léta, setkal poprvé. Byl to princův otec, chtěl se stát drakem a proto vyhledal nejmladší z víl, byla nejkrásnější, ale její srdce bylo poznamenané zlem, nikdo netuší, jak ona, víla, mohla propadnout zlu. Díky své černé duši králi proměnu v draka slíbila, ale pouze tehdy, když jí na oplátku, umožní stát se součástí jeho rodu. Nechtěla si vzít jeho, král byl již stár a ani se víle nelíbil, ten který jí učaroval byl jeho syn, krásný mladý princ.

Jenže, jak to tak bývá, princovo srdce patřilo jiné, nebyla to dívka, ani urozená princezna, byla to víla, sestra té zlé.

 

Princ se zarazil ve vyprávění, jako by ho myšlenky na onu vílu způsobovaly bolest. 

,,Je to tak strašně dávno, ale jí mám na paměti, ona...byla dokonalá. Nebyla tak krásná jako její zlá sestra, ale stejně jako ty, milovala přírodu a lákalo jí umění boje. Všechno mohlo být tak strašně jinak, kdyby můj otec..." začal prince ovládat vztek a on se začal přeměňovat v draka.

Arez řehtal a hrabal kopytem, snažil se prince uklidnit, jenže bylo pozdě, za pár chvil vedle mne místo prince stál drak. Mohutný a šedivý, jeho šupiny nebyly, jemné jako tenkrát, ale tvrdé a ještě tmavší, než tenkrát.

,,Princi!" vykřikla jsem a vrhla se k drakovi, ,,co to má znamenat? Jaké je tvé tajemství? Nic si mi neřekl! Proč se měníš v draka?" volala jsem se slzamy v očích, za odlétajícím drakem.

,,Nech ho jít!" ozvala se za mnou udýchaná Matylda, v jeho vzteku ho nikdy nezastaví, ,,chudák, začíná ho to ovládat, není už příliš času!" povzdechla si a opřela se o Areze, aby mohla vydechnout.

,,Matyldo! Prosím, pověz mi to ty! Určitě všechno víš!"

,,Samozřejmě, že vím děvenko."

,,Povídej, prosím!" slzy mi stékaly po tvářích a mé srdce toužilo se dozvědět princovo tajemství.

,,Všechno je to horší, než se může zdát, ale dobrá, co se může stát, pokud utečeš, tím líp pro tebe." povzdychla si, ,,děvenko zlatá, princ je sněhový drak, takový, jaké Derana v záchvatu vzteku zabila, když ji princ ve svatební den odmítl a když člověk odmítne vílu, své ne nikdy nemůže vzít zpět. To sám král proklel nejen svého syna, ale i celý les Askenu, to on je vládce černých jezdců, kteří všechny víly pozabíjeli, aby zničili jedinou možnost, jak prince od jeho prokletí vysvobodit." podívala se na mě Matylda.

,,Sněhový draci byla krásná stvoření, jako jediní, ze všech draků, oni byly ti, kteří mají ve svém nitru dobro, pomáhaly vílám v udržování lesů a rovnováhy. Jejich šupiny byly jemné jako peří ptáků a bílé jako právě padlí sníh, ale přesto je žádný šíp nedokázal strefit."

,,Co to má společného s princem?" chtěla jsem vědět princovo tajemství a ne historky o sněhových dracích a temném králi černých jezdců i když s princem určitě souviseli.

,,Nic a přeci mnoho, oni jsou důvodem princova prokletí. Když je Derana jednoho po druhém vyvraždila, král v šílenství z bolesti nad ztrátou té krásy, kterou každý den pozoroval, prince zabil černou dýkou, tvořenou ze zubu draků z podsvětí. Kdyby nebylo víly Sary, která prince hluboce milovala, určitě by zemřel. Sara ho však dokázala zachránit, v srdci však princi zůstal úlomek z dýky, který Sara již nestihla vytáhnout. Derana, zlá víla, spolu s králem jí zabila. Protože ten malý, černý úlomek dokáže z jeho srdce vytáhnout pouze víla, král povolal své nejlepší jezdce a vytvořil z nich své černé jezdectvo, celý les Askenu obrátil naruby a všechny víly zahubil, zabil tím i jedinou možnost jak prince vyléčit."

,,Není žádná možnost?"

,,Možnost? Jakou by si chtěla? Obětovat se?" vyděsila mě Matylda.

,,Ano děvenko, to je na tom to nejhorší, král byl slaboch a i když ho princ zklamal, měl ho přeci rád a tak mu dal možnost, být drakem jako jsou ti sněhový. Mění se v draka, natolik podobného těm sněhovým, jeho šupiny jsou bílé a jemné, ale tmavnou a tvrdnout, čím víc se princ v draka proměňuje, tím se celý proces zrychluje."

,,Co se stane pak?"

,,Pokud princovi šupiny zčernají, hrot díky vyhrál, z prince se stane stejný drak,jako jsou ty z toho podsvětí a černí jezdci ovládnout celý kraj, Derana povstane a pomstí se tak lidem, za toho jediného, kterým byla zklamána."

,,Ale to nenastane, že ne?" se strachem jsem se ptala a pohlédla na krásnou krajinu a štíhlé věže zámku, někde tam za zdmi je mnoho vesnic a jeho obyvatelé.

,,Nesmí! Jenže, ochrana celého území i přes princova kouzla vyžaduje mnoho sil a jak si sama viděla, drak, už není bílý, ale šedivý. Existuje tedy jediná možnost, tak jako ty dívky před tebou se princi obětuješ, tvé mladé a milující srdce, přemůže hrot dýky a drak znovu zbělá."

,,J-j-já..."

,,Máš strach? Tak uteč, dokud je čas, neboj pokud utečeš princ na tebe nebude moc, ale zabiješ ho, to ty víš?"

,,Ne!" vyskočila jsem na nohy, ,,to nemůže být pravda, co moje láska? Není snad láska ta největší zbraň?"

,,Děvenko, bývá to tak i ty vaše pentle tomu nasvědčují, ale v princově případě znamená smrt!" zadívala se na mě Matylda, ,,copak člověk dokáže zabít někoho, koho miluje?"