12 díl: V nebezpečí...

Stále jsem seděla v trávě nedaleko strážní věže, Matyldin úkol jsem nadobro pustila z hlavy a stále jen přemýšlela o princově prokletí. Vlastní otec ho proklel, když ho v hněvu, chtěl zabít a ta víla...kdo ví, stále princ miluje jen ji? A co ty dívky přede mnou? Jak můžu milovat takové monstrum? Zabil nevinné, aby přežil a já mám být další z nich? Proto mě princ tenkrát v pavoučí roklině zachránil? Princovo tajemství jsem sice poznala, ale otázky neutichli, ba naopak, možná jich je ještě více. Měla jsem strach, ale princ byl stále mým smyslem života. Mám utéct? Zůstat? Jak dlouho tu budu žit? Kdy mě potká stejný úděl, jako ty předchozí?

,,Arezi, koníčku nádherný....ty máš svůj život jednoduchý." povzdychla jsem a pohladila po čele bílého hřebce, který kolem mě spásal zelenou trávu a šťouchal do mě čumákem. Najednou zvedl hlavu, divže mě neporazil a hlasitě zaržál, odpověď dostal vzápětí, ozval se dračí řev a já v dálce spatřila šedého draka, přilétal od lesů Askenu. Jeho let byl váhavý, jako by byl raněn, Arez se vzepjal na zadní a vyrazil draku vstříc, pár metrů ode mne se znovu prudce zastavil, jako by se rozmýšlel, otočil se a rozcválal se zpět ke mně. Donutil mě vstát a hrabáním kopyta se dožadoval, abych na něj nasedla, jeho prosbě jsem vyhověla s radostí.

Arez se mnou na hřbetě uháněl rychlým cvalem, prohnaly jsme se prvním nádvořím, zahradou služebníků i sadem mluvícím jabloní, když jsme konečně byly na konci své cesty. Na louce u mlhové brány, zas zde? Na trávě louky, schován v mlze, ležel drak, těžce oddechoval a vydával zvuky, které jsem nedokázala identifikovat, ale vyjadřovaly smutek a vztek zároveň. Co mám dělat? Sledovala jsem šedého draka, který zvěstuje mou smrt?

,,Arezi já nemůžu!" odvrátila jsem se od draka a do očí se mi nahrnuly slzy, mám strach! Matylda měla pravdu, mohu utéct a zachránit si svůj život a nebo zůstat a zachránit ten princův.

Drak znovu bolestně zasténal, rychle jsem se otočila, právě ve chvíli, kdy otevřel oči, ty krásné modré oči, prokleté a smutné. Projel mnou vlna nenávisti, nenávidím, já ty oči nenávidím? Ony způsobili, že jsem se zamilovala do toho nepravého, to ony mě pronásledují v mých snech, to ony mne donutili dojít až k drakovi. Kdo ten tvor opravdu je? Princ, člověk? Nebo drak, nestvůra, ta které se všichni bojí? Tu kterou lovci pronásledují?

Co pro prince znamenám já? Jsem jen další z těch mnoha dívek, které mu dodají novou, tolik potřebnou sílu? Nebo něco víc? Se strachem jsem vztáhla ruku a dotkla se šedých nozder, nebyly tak jemné, byly tvrdé jako pevný štít, meč by jimi možná dokázal projít. Vztáhla jsem ruku ke svému meči, který jsem měla připevněný u boku, měla jsem přeci v plánu jít cvičit. Arez vyděšeně zaržál a drak, princ, se na mě tázavě podíval. Ne, nedokážu zabít někoho koho miluji, i když vím, že on je má smrt, nedokáži hájit svůj život.

,,Jsi špatný učitel princi." usmála jsem se a nechala meč znovu klesnout do pochvy.

,,Neboj uzdravíš se." zašeptala jsem něžně a kontrolovala utržené rány, ,,kde jsi byl? Co jsi prováděl?" ptala jsem se mezitím, co jsem ošetřovala dračí zranění. Nebyly hluboké, ale musely bolet. Pravé křídlo bylo natržené a dráp na konci nepřirozeně ohnutý. S Arezovou pomocí jsem ho narovnala do správné pozice i když to muselo prince bolet, byl však drak a svou bolest nedal najevo i když sebou párkrát ucuknul, dračí cuknutí, mě však málem několikrát shodilo k zemi. Slunce dávno zapadlo za vrcholky skal, když jsem všechna zranění ošetřila. Princ mě naučil pár kouzel, nezbytných v boji, jako byly kouzelné obvazy, nebo vyčištění ran. S úsměvem jsem si sedla k drakovi a opřela jsem se o jeho silný krk, drak ke mně otočil svou hlavu.

,,Budu tě milovat i když jsi mé nebezpečí." 

Na nebi vyšly první hvězdy, ochladilo se, ale teplo dračího těla ohánělo noční chlad. Za chvíli se nocí ozývalo spokojené dračí chrápání. Oči se později zavřeli i mě a já se propadla do říše snů, kde mě pronásledoval bílý drak, který s každým krokem více černal, až byl černý úplně, zuřivě řval a chtěl mě sežrat. Spánek byl neklidný, často jsem se probouzela, ale mé lásky se nedokážu vzdát i když jsem v nebezpečí.