Pocta

Pocta Teď nemluvím k vám, elegáni, Teď zpívám za pivo Těm, co umí do ruky vzít lopatu a kladivo, Dlaždičům chodníků, po kterých chodívám do Ráje, Všem, co nečetli Danteho, Ústavu ani Starořecký báje, Těm bez kravat, Těm co kouří marsky, A všechny kýče zdají se jim hezký, Štamgastům bufetů Co netlačí se u šaten k baletu a opeře, Těm, co dlaně nemaj k potlesku A chodí kouřit za dveře. Všem, Co se pro prémie opalují v prachu, Nectíc Wolkera, Nezvala, Hraběte či Máchu, Neznaje plátna Picassa, Tichýho a moje, Těm, co ve stínu betonových gigantů obědvají vstoje, Těm básníkům ulice bez jambu, daktylu a fráze, Zpěvákům bez tóniny i při největší snaze, Vám televizním kritikům zábavy a sportu, Co pro svůj názor někdy chytli i do rtu, Těm, co si pletou cizí slova a měkký a tvrdý „Y“, A vše, co pouští z popraskaných úst je mládeži nepřístupný, Tomu, co nalíval mě režnou a radou I když jen jednou, A prý i jeho občanka je cítit režnou, Důstojníkům bez frčky, Co každý čtyři roky strádaj žízní, I těm co Janáčka, Dvořáka či Orfa nechtějí mít v přízni… Tak moje pocta patří vám, co nechodí s pukama. Které dnes a denně potkávám. Vám všem, co musí dělat rukama.

---