Obrazové odkazy z cely smrti

Prolog:

Z Frippovic sklepa bylo vidět na půl cesty ke strništnímu lomu. „Možná, že už nahodili elektřinu“ zatoužil Fripp Junior. Matka Kropenatka zkřížila ruce na prsou a špitla „..a poznali, že jsou nazí“

I.

Shapiro se skoro rozplakal. Vyhřezlé pneulodě by snad ještě dokázal nahradit lištami z brokovnice, ale přetočení kormidelních klepet byla závada, která jednou provždy přeťala možnost dopravy turbo-jiřím rovnou do lůna města houslových klíčů.

„Tak si to spočítejme, tacho-jiří ukazuje sedm kilometrů, ze základny Phobos-B do města je to šestnáct, zbývá tedy devět kilometrů.“ přemýšlel. Zpátky na základnu nemohl, protože by byl obviněn z krádeže Bible, zbývala tedy jediná možnost – nahodit čtvrtý rozměr ovocné vůně. „Ta ovšem přitahuje pozornost myších mužů“ zhrozil se Shapiro představy krátkého pošťuchování s obludnými myšatci a následného sýření za živa.

II.

Bedřich Reicin onanoval v cele smrti, očima neklidně přejížděl z jednoho pavoučího koutu do druhého, kozy plné strachu. „Pokud mi naprosto v souladu s vůlí lidu vlastní země napařili provaz á la Karl Hermann, vybízí to k úvaze o vlastních pochybeních“ diskutoval sám se sebou. „Poprava je duchovní průlom. Za každou popravenou bytostí se otevírá konečná řada básní, které už nestihne napsat.“

III.

Čtyři kilometry cesty za sebou. Shapiro si sáhl na plast v podpaží a přeprogramoval svítící body na své helmě. Bylo třeba prodloužit jejich dražé na maximum, blížilo se místo, kterého se nejvíce obával – mrkvové pole. Kdysi se to tu myšími muži jenom hemžilo. Pořádali zde limo-party a tradiční sýrové hlody.

IV.

„Co dám na obal?“ přemítal Reicin nad svou novou sbírkou poezie. Název byl jasný – Obrazové odkazy z cely smrti. Napadaly ho různé možnosti - obličej ženy v obrovitém meruňkovém závinu, tři stejně oblečení myší muži, chycení do sýrových pastí nebo ruka s dvěma prsty, výhružně ukazující do díry v mroží hlavě. Pak se ale začetl do úvodní básně sbírky, jejíž poslední sloka jej dokázala znovu a znovu rozplakat.

zaplavil mě splách

jako dávný znak     fraktura brambor    kohoutků vodních děl

vklouzla mi do sraček dávná

známá

perion archanděl

A najednou bylo jasno. Nebude to mít žádný obal, žádnou titulní stranu. Surový realismus, choreografické zpodobnění tragických konců většiny budoucích čtenářů. Paralely byly příliš těsné, než aby sbírka dosáhla neúspěchu.

V.

Poslední dva kilometry. „To už dojdu i s kudlou v ledvinách“ radoval se Shapiro. Před chvílí sešel z útesů tří ptačích hlav a město houslových klíčů měl jako na dlani.

VI.

Z Frippovic sklepa bylo vidět na půl cesty ke strništnímu lomu. „Možná, že je to jenom výpadek “ blamoval se Fripp Junior. Matka Kropenatka, už silně katatonická, se naposledy pokřižovala „ Můj pane, sejmi toto ementální břímě z našich beder. Svět zčerná a my? Neviditelné mšice, rozrážející lepenkový kartón. Dítka mračna, póvl středozápadu, nemohoucí, bezmocná jelita. Bože, zemři za své hříchy.“

„Možná, že už to zase nahodili“, zatoužil Fripp Junior, ale sám tomu nevěřil. Myší muži ovládli elektrostanici. Městem houslových klíčů se linula vůně čerstvého sýra.

Epilog:

Bedřich Reicin nemohl toho večera nervozitou usnout. Zítra brzy ráno jej vzbudí, svážou mu ruce za zády, poskytnou duchovní útěchu, donutí vykouřit silnou amoniakální cigaretu a převezou ho na autorské čtení. Tělo pak vhodí do nejbližšího kanálu.