Co se týká počasí

Zuřivý zpěv ptáků v sluncem prosvětlených větvích okolních vrb ho spolehlivě probral. Mirek rozlepil oči, intuitivně se chopil nejbližšího kamene a vší silou ho směroval do hlučné koruny. Obvykle tento manévr protivné opeřence nadobro odežene, ne však dnes; nemálo pěvců bylo do svého intonování zabráno natolik, že kámen odvážně ignorovali. To přimělo Mirka přemýšlet. Ať už ve svém myšlenkovém proudu uvažoval správně, či naopak, uvědomil si, že jsou Velikonoce.

- Nepamatuju si, že by kdy na Velikonoce bylo hnusně. Aspoň co se týká počasí...

Ještě stále zahalen těžkou pletenou dekou se jal ze svého kartonového příbytku vstát. Při svém konání neohrabaně zakopl o krabici laciného červeného vína, jejíž obsah se nyní svobodně roztekl po asfaltu.

- Jak říkám, co se týká počasí...

Mirek sáhl do kapsy. Díra mu však dala vzpomenout na nedávný incident s vytrouseným nožem, a tak zkusil kapsu druhou. Nahmatal v ní pět mincí a vytáhl je. Napočítal pět korun, do oběda má co jíst. Moment, jsou Velikonoce.

- Dneska si rohlíky nekoupíš, kamaráde.

Zásoby neměl žádné. Zatracené Velikonoce...

Když tu se mu náhle na hladinu mysli vynořila myšlenka. Včera viděl nějaké haranty řezat větve jedné z jeho sousedek vrb; dnes už je mu jasné, k čemu jim proutí posloužilo. Kdysi byl Mirek přece, bez ironie, mistrem v pletení pomlátiček, jak jim tehdy přezdíval. Vsadil by boty – kdyby nějaké měl – na to, že by to dnes taky svedl. A za pomlácení se dostane výslužka, ne? Jen si musí dát pozor, aby ji strčil do správné kapsy…

… Jen si musí dát pozor na šílené nápady; dalo se přece čekat, že se všechny ženské budou před otevřením dívat do kukátka. Objal svou na druhý pokus upletenou pomlátičku a ještě za podvečerní kakofonie skřeků nepoučitelných ptáků a prázdného žaludku ulehl na karton.

- Jo, co se týká počasí...