Z města do města

Ve vlaku,  na cestě
do města Tábor.
Nemělo se dít
naprosto nic

Nic se děje pokaždé.
 
Jen z Prahy jel
muž
A sebou
vyplnil celé kupé

Mluvil o dětství,
o víře v Boha,
o pokušení
o politice.

Ale mluvil pořád.
 
Šklebila jsem se na odraz ve skle.
Prodýchávala dusivé řeči.
"Ale vás se to netýká, že,
mladý muži?"

Z Prahy jel taky.
Držel knihu a četl.

"Ale ano, týká."
A jak tiše řekl,
náhle byl zvláštní klid.

Lidé zvedli hlavy.
Kradli jsme tvář toho muže
jako zloději
Dřív, že jsme ho neviděli.

Periferním zrakem
jsem na přebalu knihy
četla:
"Bible".

A pak jsem ukradla
kolárek
a brýle
a za nimi kousek mladých očí.

Nevyvracel,
nevnucoval,
nepřel se,
pokojně vedl řeč
s tím rozhněvaným starým mužem

A i my se uklidnili,
ve vlaku, na cestě
do města Tábor.
 
Z Prahy jeli dva muži.
A každý po svém
vyplnil náš den.