Spirit Poem

Divný pocit v těle, svět se dokola točí,
něco se semnou děje, pálí mě oči.

Oslnila mě krutá záře, hlavu jak v plamenu,
vypálila mi do tváře, hvězdu z pentagramu.

Myšlenka mě unáší, ani ne myšlenka,
svět se opačně otáčí, dost drsná historka.

Co si se do mě dostalo, opakované bolesti,
roztrhat mě to chtělo, nijak žádné slasti.

Bolest se nedala přežít, sebral jsem odvahu,
řekl jsem si "chci žít!",energii sbíram pomalu.

Začíná mě vše štvát, napětí rychle stoupá,
nikdo mě nebude žrát, na vlásku života se houpám.

Ať se cokoliv děje, začínám mít sílu,
přemýšlím o životě, "dnes ještě nezemřu!".

Hovořím k čemu si, tiše mě poslouchají,
"Nechte mou duši", bolesti mírně ustupují.

V hlavě šílenost, na těle jizvy,
Slyším srdce tlukot, na zádech mapy.

Energie ze mě srší,v rukách magie,
venku přitom prší, nejsem druid ani čaroděj.

Strasti úplně vymizeli, dostávam se do klidu,
ale nadobro nezmizeli, skončíme všichni na hřbitovu.