Moderní Popelka

   Říkali jí Popelko, Popelo, nebo prostě jen „Uhni, ty svině bílá“. Bylo jí 17 a žila na předměstí malého města. Předměstí, kde se bílí lidé dali spočítat na prstech. Předměstí, které bylo černošským ghettem. Dostala se sem spolu se svým otcem, který si vzal černošku spolu s jejími dvěma dcerami. Otec však zanedlouho zemřel, když ho umlátil zfetovaný černoch jen proto, že chtěl bránit před znásilněním jeho jedinou dceru, Popelku. 

   Popelce bylo jasné, že se odtud musí dostat. Zároveň jí však byl jasný i fakt, že to nebude vůbec jednoduché. Její macecha spolu s nevlastními sestrami si z ní udělaly otroka. Prodejnou kurvičku, kterou prodávaly zoufalcům za peníze, které potom vrazily do fetu. A rozhodně se nechtěly svého zlatého dolu vzdát. Smutný osud.

   Popelka to měla ale všechno naplánované. Většinu věcí k útěku si i obstarala, i když způsobem ze kterého se jí zvedla žaludek jen na to pomyslela. Při životě jí držela jen naděje. Naděje nového života bez útlaku a ponižování.

   Na své cestě ke svobodě ale objevila i krvavé skvrny. Věděla, že její macecha by se jí dříve nebo později pokusila najít a srdce se jí sevřelo hrůzou při představě, co by s ní potom udělala. Musí. Musí zabít všechny tři svoje trýznitelky.

   Svým dvěma sestrám vpíchla ve spánku do krční tepny takovou směs benzínu, ředidel a jiných svinstev, že umřely takřka okamžitě. Macechu si ale chtěla vychutnat. Roky ponižování v ní vzbudily neuvěřitelnou chuť na krvavou a krutou pomstu. Přišla do její ložnice. Ta tlustá svině ležela roztažená po celé posteli a hlasitě chrápala. Všude byl cítit alkohol a sperma. Chtělo se jí zvracet, ale ovládla se. Vzala palici a její násadou maceše strčila do hlavy. Vzbudila se. „Co to kurva…“ Popelka se napřáhla a plnou silou palice praštila macechu do hrudníku. Bylo slyšet zapraskání žeber. Macecha zachroptěla: „Myslíš, že se odsud dostaneš, ty bílá couro?“. Na člověka s rozdrcený žebry se neuvěřitelně rychle zvedla a popadla nůžky, které byly na jejím nočním stolku. Po zdi se rozstříkla krev. Ozvalo se další zachroptění. Tentokrát však jemnější. Blbá dvousetkilová svině.

   Do ložnice vpluly první paprsky ranního slunce a osvítily čtyři mrtvé obličeje. Jeden z nich se ale usmíval. Jeho duše totiž začínala žít nový život.