Na pokračování

Nespočetně pocitů a my musíme žít každý zvlášť mělo to být dokonalé je to hřích, který tak hrozně oddělí?

 

 

radostem a ctnostem

posílám své hříchy

nejprv ale tu láska byla

můj život způsobila

 

tak proč mě svrbí trne

za krkem

vykreslil jsem několik ploch

četl písma zmoh

knihy nosil sem a tam

v tváři se jen usmíval

teď shrábnul bych ty věci všechny

jich se dotknout

zas bych odhodil

 

dokola a dokolečka popisovat tu chladnou zář

zaplacenou vzdechů tvář

 

v těle bývá mi jak ve vězení

vanout pryč a odejít

bez potíží nelze

soutěžit

 

v jedné hlavě brousí nože

támhle už se řeže

kůže

v zátylku jen jeden kloub

točí motá strakapoud

 

bez mříží a bez obtíží

chvěje ve mně zimu stroj a oud

čekám až mi to zas naloží

táhnout dál jen dál

v práci zahřát tělo

v hloubi klát

rozjet se a až tam v cíli

konečně ti radost, pravdu dát

      zabrzdil jsem, jen tu na sklo nadýchal:

    hřích.

---