Trilogie zlosynova

Text jsem napsal v šestnácti, což se na něm dosti odráží. Prozatím bych tento kus označil za poslední výstřel, protože má psací aktivita prozatím vyhasla...snad se zase časem zažehne.

Člověk stal se zlořádem

 

Pokušení zločinu

změnilo mne ve špínu.

Lidskosti jsem zbavený!

 

Nemám kouska citu v těle,

jsem zlá svině bez skrupulí,

po všech šelmách prohnaný!

 

Kradl, loupil, zabil, lhal!

Tam za řekou Styx, tam mne všichni znají,

velím temným silám –  podsvětí jsem král!

 

 

Bez starosti, bez lidskosti

 

Za mé činy, lidé drazí,

odpovědnost nepřichází,

nikdo nechce trestat mne!

 

Nikdo nechce trestat pána,

o němž kráká každá vrána.

 

Stoupám stále jenom vzhůru,

na Zikkurat šel jsem túru.

 

Prachy, moc a majetek

moji mysl konejší,

žádný jiný hlubší cit,

nic mne tady netěší!

 

Nemám žádné kamarády,

všichni mají ze mne strach,

strach z mé moci, zloby, síly…

ANO! Jsem se sebou spokojený!

Mám řidičák na lidi.

Jsou to jenom figury.

Nemohou být přece šťastní,

šťastnější než já!

Nebo ano??

Když vidím jejich tupé štěstí,

zatínám si v duchu pěsti!

 

Nechápu už, co se děje,

už nechci být mocipán,

nechci lidi ovládati,

nechci jmění nastřádati,

vážně nevím, co se děje!

Chci být prosťák, co se směje!!

 

Samosoud

 

Siluety divném v šeru,

hlásící se k podvečeru,

v hustém temnu děsí mne!

 

Ty jsi padouch,

ty jsi lhář,

navždycky se v pekle smaž!

 

Děs v mých očích neustává,

naděje jen v dáli mává,

něco stále děsí mne!

 

Ty jsi padouch,

ty jsi vrah,

jednou i ty budeš prach!

 

S dobou je to stále horší,

osud mne už jenom zkouší,

to vlastní skutky děsí mne!

 

Ty jsi vinen,

jenom ty,

nedělej z nás kokoty!

 

Myslel jsem, že zapomenu,

myslel jsem, že uteču,

nakonec jak každého

také mne to dohnalo!

 

Dohnalo tě svědomí,

utrpení zažiješ,

vinu v sobě neskryješ!

 

Nezastavíš mysli proud,

svědomí, toť jediný spravedlivý soud!

---